Tókjó šódžo (2008)

Prepojenie dvoch časopriestorov v jednom meste - Tokiu. Miho (Kaho) z roku 2008 a Tokijira (Kazuma Sano) z roku 1912 spojí červia diera, cez ktorú do minulosti "spadne" mobilný telefón. Dvojica prostredníctvom neho začne komunikovať, dozvedá sa o sebe viac a vzniká niečo, čo by sa dalo nazvať láskou, a to aj napriek neprekonateľnej "vzdialenosti". Film režiséraKazuyu Konakuje "neškodnou" žánrovou kombináciou romantiky a fantasy, pridŕžajúcou sa možno až klišé, ktoré ale zabezpečujú, že snímka v princípe funguje. Pravda, divákovi síce neponúka nič prelomové, ale prináša pohodový príbeh, pri ktorom sa dá "vypnúť". Dej je relatívne priamočiary, veci zbytočne nekomplikuje (jednoduché, ale funkčné vysvetlenie spojenia dvojice hlavných postáv) a v rámci "rozumnej" minutáže dokáže povedať všetko, čo povedať chce. Základná rovina, rozvíjajúca vzťah(?) medzi Miho a Tokijirom, je zvládnutá dobre, ale rovnako ako od filmu ako celku od nej nemožno očakávať zázraky.Tôkyô shôjoje skôr lepšou "béčkovou" záležitosťou, čo vidieť aj na jej vizuálnej stránke, ktorá patrí medzi menej výrazné. Film nie je zlý a neobsahuje nič, čo by si vyložene zaslúžilo kritiku. Zároveň však treba jedným dychom dodať, že patrí medzi kúsky, na ktoré divák pravdepodobne relatívne rýchlo zabudne. Najväčším plusomTôkyô shôjojeTôkyô shôjostvárňujúca mladá Kaho v jednej zo svojich prvých filmových rolí.

Můj první čistě japonský film (nepočítám anime a sérii Rurouni Kenshin, která toho má s anime více než dost společného...). Na začátek jsem si nemohl vybrat lépe... Nenápadný film, který v sobě skrývá obrovskou hloubku a je plný citů a lidskosti. Postavy byste sice napočítali na prstech ruky, ale za to podávají o to lepší výkony... věřil jsem jim naprosto vše, do posledního detailu. A příběh? Ten může na první pohled působit jednoduše, ale opak je pravdou... Je originální (v rámci možností) a neskutečně zajímavý. Nevím, jestli v dohledné době narazím na něco, co by se tomu mohlo vyrovnat..."Při vynaložení veškerého úsilí lze dosáhnout svých snů." - 100 %

Romantickým filmom z ázijskej produkcie ozvláštneným nejakým tým fantasy prvkom nikdy nepohrdnem a tento mi tématikou pripomenul juhokórejské Ditto a Il Mare, ktoré sa mi veľmi páčili, takže na Tokyo girl som sa dosť tešil, ale svojou kvalitou je už na tom v porovnaní s nimi predsa len o niečo horšie. Dejovo je to celkom v poriadku, nápad s mobilným telefónom v minulosti sa mi páčil, komunikácia hlavných postáv je vyriešená bez problémov a aj vďaka krátkej dĺžke sa mi na to po celý čas pozeralo viac, než dobre. Len sa mi to zdalo trochu moc komorné, mohlo byť do toho zapojených viac postáv a tým rozvinúť niektoré línie, štandardný prvok tohto typu filmu, keď postava zo súčasnosti zisťuje, čo sa stalo s tou v minulosti a tak sa jej snaží pomôcť, čo tieto filmy vždy tak osviežilo ma tu až tak neoslovil a tiež mi tu chýbajú aj nejaké zapamätaniahodné scény, tu som si nič také nenašiel, aj keď pri jednej scene som tento potenciál pocítil. Sklamaním je aj obsadenie, síce postavy sú sami o sebe celkom sympatické, ale hereckými výkonmi už sú na tom horšie, ich prenášané repliky mi tiež neprišli moc kvalitné a chémia medzi nimi u mňa vôbec nefungovala. A nanešťastie tu už takmer ani nie sú nejaké výrazné vedľajšie postavy, ktoré by im v tom mohli pomôcť. A aj technicky je to skôr sklamaním, predpokladám, že sa jedná len o televíznu produkciu, takže síce tu nič vyložene nevadí, ale aj tak vizuál a výprava pôsobia skôr tak lacnejšie a nanešťastie aj emócie ma úplne minuly. Takže ako oddychovka na jedno pozretie Tokyo girl funguje bez problémov, celkom ma to bavilo, ale znovu to už vidieť nepotrebujem, takže žánrová klasika, ako spomínané Ditto alebo Il Mare sa z toho pre mňa určite nestane.65%

Již mnohokrát zpracovné téma kontaktu lidí z různých časových úrovní, řekl bych takové Siworae přes mobilní, resp. debilní telefon :-) Nepřináší to nic nového ani převratného, ale jde o hezký milý snímek s pár silnějšími momenty jako "společné" rande, 100leté zrcátko a zejména pak scéna s babičkou, ta by z člověka fakt vyždímala duši i nejednu slzu. Přítomnost mladé, půvabné a roztomilé dívky je pak pochopitelně pro nás chlapy další příjemný bonus :-) 83%

"Mohu si to také přečíst?" ■ "Dívka kráčející v budoucnosti" mi dala víc, než jsem čekal. Malá, nenápadná, ale "plná citů". Téma dvou lidí, rozdělených v čase, tu už bylo (Il mare, Donggam, Secret) a Tokyo Girl se jím podle mě nechala inspirovat. Jenže je taková jiná (časový rozdíl 98 let), čistá (maximální a uvěřitelná koncentrace na příběh obou hlavních hrdinů) a obsahuje jednu originální, překvapivě velmi silnou scénu (babička s mobilem). Chtěl jsem si pustit jen prvních 20, 40 minut, ale nakonec jsem musel dokoukat až do konce (je jasné, že se jednou baterie v mobilu vybít musí). ■ Trailer:http://www.youtube.com/watch?v=n2BrLgRNVPw■ "Je to plné citů ke mě."