Dům u jezera (2006)

Jeden z mých nejoblíbenějších romantických filmů. Přestože tu chybí nějaké vysvětlení, jak se stalo, že žili v různé realitě, nakonec si stejně vždycky řeknu, že je to jedno. Myslím, že film nechtěl vysvětlovat časový paradox ani se zabývat kvantovou teorií, ale ukázat, že láska dokáže změnit vše. A Sandra s Keanem tady k sobě skutečně patřili, jako by ro sebe byli stvořeni.

Nic jsem nečekala a jsem překvapená. Myslela jsem, že je to levná romanťárna, chtěla vypnout televizi, aby zbytečně nežrala elektriku. Cestou jsem se zadívala a nakonec u filmu seděla do konce. Proč? Možná díky uvěřitelným hereckým výkonům. Možná to bylo krajinou, detaily, kamerou nebo snad jen čekáním na rozuzlení? Nicméně příběh si mě postupně podmanil a tak jsem ho dnes shlédla podruhé. A opět nebyla zklamaná.

Romantický film, ktorý je lepší pri opakovanom pozretí. Architekt Alex a lekárka Kate je milá dvojica, sklenený dom pri jazere zase rarita a nechýba ani pes, ktorý zanechá odtlačky na chodníku. Keď som videla film prvýkrát, tak ten časový posun bol pre mňa záhadou. Aj teraz je to tajomné, ale niektoré detaily som lepšie pochopila. A navyše filmový párSandra BullockaKeanu Reevesmá neuveriteľnú chémiu. Snímka je trochu melancholická a plynie svojím pokojným tempom. Odpočinková romanca, ktorú si opäť niekedy rada pozriem.

Můj oblíbený film. Neškatulkovala bych ho. Pro mě není ani romantický ani fantasy ani drama. Je to film o životě. Napovídá, že čas a prostor nejsou jen fyzikální nebo filozofické pojmy. Jsou podstatou naší existence a každý z nás svou existenci v časoprostoru ukotvuje, ačkoli je ta kotva jen imaginárním nástrojem k relativitě jistot. Filmový příběh není fikcí, stává se nám to. Člověk není schopen projít životem bez událostí, které se mu leckdy opakovaně stávají. A najednou jsme v zajetí vzorců, v nichž hledáme smysl, a máme radost, když ho najdeme, když se dostaneme do průsečíku se vzorcem jiného člověka. Seděli jsme spolu v jedné lavici nebo jsme třeba hráli v lidušce na stejný klavír. Jen v tom čase a v tom prostoru ještě nevíme, že se musíme posunout do jinam. A tam v jiném čase a prostoru pochopíme, že patříme k sobě. Že se naše kotvy přiblížily, aby v naší existenci zaplnily díru, o níž jsme neměli tušení. Potkáme se a víme, že až teď a tady jsme jeden pro druhého cenní. Jen se nesmíme nechat převálcovat skeptiky. A slovyto nejde, to nemůžeš, to nevyjde.Výborná Sandra a Keanu. Hudbu Rachel Portman chválím vždy, pro mě současná skladatelka filmové hudby číslo 1.

Film si vždy ráda pustím, romantické, hezké, možná někde trochu zdlouhavé, ale večerní film je to dobrý. Jediné co bych asi tak k tomu měla je: Kate (hlavní postava) si píše s Alexem (téže hlavní postava) z minulosti. Zamilují se, ale když nepřijde na domluvené rande v jejím čase, Kate přestane psát, protože má pocit že jí opustil. Jediné co mi na tom vadí je co se stane pak. Alex jí píše dál i když si dopisy nikdy nevyzvedne a je do ní blázen, proč však čekal? Mohl ji najít ve své době a kdyby tak udělal, mohli spolu být už mnohem déle, možná proto aby bylo na konci veliké vyvrcholení. Ale stojí za to, takže jen taková myšlenka.