Kdopak by se vlka bál (2008)

Výborný film, který mne zaujal, ale měl, bohužel, jednu vadu a ta se jmenuje Čvančarová, ta ženská totiž neumí hrát a v porovnání s ostatními herci to vyniklo ještě víc, protože i Dorotka Dědková, představitelka malé Terezky, hrála o třídu líp. Normálně bych dal určitě čtyři a přemýšlel bych i o páté hvězdě, ale takto nemohu dát víc než tři.

"Já jsem s vámi seznámil, když už jsi byla miminko...." Civilní příběh ze života, který je okořeněn tím, že matkou je česká femme fatale JItka Čvančarová, biologickým otcem je violoncellista žijící v Japonsku a nevlastním otcem dispečer leteckého provozu. Tento příběh je z velké části filmu podán i dětským vnímáním, které stejně působí reálně jako celý film. [4454. hodnocení, 253. komentář, 65%]

Film se opírá především o kvalitní herecké výkony malé Dorotky Dědkové a překvapivě i Pavla Řezníčka, kterého jsem doteď bral pouze za neherce vhodného do Ordinací a podobných veledíl. Je tu hezky vidět, jak je potřeba si dávat pozor na jazyk před malým dítětem, které si z relativně jasného vyjádřeního dospělého dokáže udělat naprostou sci-fi.................moje hodnocení = 6,5 z 10.

Kdopak by se vlka bál je rodinný film, kterých se v poslední době točí spíše víc. Jenže téměř vždy se jedná o komedie. Tady ale humoru ubírá fakt pohádky, které se Terezka na jednu stranu bojí a na druhou ji fascinuje. Dále pak to, že vypozorovala na svých rodičích nějakou změnu a neumí si ji pořádně vysvětlit. Mě na snímku vadila od počátku jistá nerealičnost. Dorotka Dědková používá celou řadu dospělých výrazů, slovních spojení a úvah, které by při vší úctě nebyla ve svém věku schopna. Nebo alespoň ne v takovém množství a tak často. Stejně je na tom navíc její kamarád Šimon. U něj by se to ještě dalo vysvětlit tím, že kouká na filmy pozdě večer a rodiče o tom neví. I Jitka Čvančarová se mění až moc rychle. A to je další problém. Sice můžeme od počátku sledovat jasně dané charaktery postav, jenže matka Terezy vlastě sama pořádně neví co chce. V jednu chvíli si stěžuje, že Martin Hofmann odjel pryč a nechal ji tu samotnou, pak ale přiznává, že o dítěti nevěděl. Nakonec s ním přeci jen chce odcestovat, i když se celou dobu nechová k její dceři zrovna mile, což ji ale na letišti překvapí. Punc dětského filmu dodávají malované obrázky do děje. Ovšem mě přišla především hrozná kamera. Ta měla být zobrazením dětského pohledu, chápu, ale občas to nebylo zrovna k pokoukání pro běžného diváka. Že tak vše skončí přesně tak, jak se to odehrálo na letišti bylo navíc nad slunce jasné. Mě osobně nepřesvědčil výkon nejmenší dětské hrdinky. Přišlo mi, že bylo docela vidět, jak text odříkává naučeně jako robot.

Velice mě film překvapil, čekala jsem, že bude násilně ždímat emoce, ale vše plyne naprosto přirozeně. Trošku mi to připomínalo knížku Ivy Procházkové Pět minut před večeří. Nezáleží na tom, kdo je biologický tatínek, záleží na tom, že má dítě rád a vychovává ho jako své vlastní. Jen některé postavy by potřebovaly trošku prokreslit - postava Patrika byla hrozný hajzl - jak mohl maminku i po těch letech znovu okouzlit? Čím? Ale konec to má správný.