Tiché dny v Clichy (1990)

Francouzský erotický film natočený podle románu amerického spisovatele Henry Millera (1891-1980), jehož život a tvorba ovlivnila budoucí beat generation zejména pro svůj odtabuizovaný styl a popisy smyslových prožitků, jež často překračovaly hranici pornografie. Snímek popisuje období konce 30.let, kdy do Paříže přicestuje mladý začínající americký spisovatel říkající si Joe (A. McCarthy), brzy se seznámí s lehkomyslným, podobně sexuálně naladěným přítelem Carlem (N. Havers), jenž ho provede známý pařížskými nevěstinci a nočními kluby, kde se Joe zanedlouho cítí jako doma. Bezstarostný život plný sexu a alkoholu naruší příchod mladé nezletilé dívky Collette, jež překvapivě nezná stud a nerozhodí ji žádná obskurní situace. K této nezralé dívce oba mužové citově vzplanou a dokonce je vystrojena i bizarní svatba s dvěma ženichy, nicméně tento neuvážený sňatek skončí pochopitelně fiaskem. Mladý H. Miller alias Joe v podání A. McCarthyho dobu mezi sexuálním zážitky s prostitutkami vyplňuje požíváním lihovin a planým intelektuálním tlacháním o životě a umění, slavný kontroverzní spisovatel se v něm teprve probouzí. V závěru snímku jsou jasně patrné i dobové politické problémy související s radikalizací Hitlerovského Německa, kvůli němuž H. Miller v roce 1939 odcestoval do Řecka a v roce 1940 se nadobro uchýlil do Kalifornie. Režisér C. Chabrol do životopisného snímku zakomponoval z nejasných důvodů i pohled na hlavní postavu s odstupem času, kdy můžeme sledovat ohyzdného starce s mladou krásnou dívkou po boku trpícího nočními můrami. Na rozdíl od Millerova románu na mě filmové zpracování působilo poněkud nudně s nevýraznými hereckými výkony a stereotypním nedramatickým příběhem.

Mistrně zachycená atmosféra meziválečné Paříže 30. let. Chabrolovi se podařilo vskutku obdivuhodným způsobem převést na filmové plátno román Henryho Millera. Začínající spisovatel ( američan ) přijíždí do Paříže " nasát atmosféru " a načerpat inspiraci pro svou knihu. Zde se seznamuje s francouzem Carlem a společně si užívají bezstarostného bohémského života plného sexu, děvek, chlastu a prokládají to " intelektuálními debatami o umění " až do okamžiku, který natrvalo změnil celé dějiny. Na dveře totiž začíná klepat sílící fašistické hnutí..... Problémem je ( tedy v mém případě ), že ač se Chabrolovi podařilo vskutku věrně zachytit tu atmosféru bezstarostnosti, tak paradoxně to je právě tato skutečnost, proč se chvílemi divák začíná i nudit. Snímku by slušela 90 - ti minutová stopáž, takto se neubráníte chvilkovým zívnutím...... Přesto tomuto snímku nemůžeme upřít nesporné kvality. 75%

O ději se v případě Tichých dnů v Clichy prakticky nedá hovořit, příběh, neřku-li silný, absentuje, nicméně Chabrolův snímek je silný zobrazením atmosféry dekadentního prostředí pařížských bordelů a šantánů 30. let, místní bohémy a radovánek společenské smetánky. Erotické filmy většinou za moc nestojí, ať už z hlediska režie nebo hereckého obsazení, v tomto případě můžeme sledovat přední evropské herečky v obnažených scénách s erotickým obsahem. Celkový dojem: 70 %.

Prišiel do Paríža, padol si do oka s jedným z jeho početných bohémov, potrtkali čo sa dalo, občas niečo napísal a potom po rokoch zomrel v náruči mladučkej dievčinky s vyholenou mušličkou. Fajn život, ale film? Millerov svet mi je vôbec vzdialený. A pár dní pred tým som naviac po rokoch videl a tentokrát už fakt naplno docenil Polanského Horký mesiac, takže čo sa to tu vlastne pokúšam riešiť, no nie?

Adorácia hriechu, chlípnosti, dekadencie a nemravnosti ako tých "najľudskejších" a "najhumánnejších" vlastností. Asi som neľudský antihumanista, ale fašistická hrozba prezentovaná pouličnými nepokojmi v závere filmu na mňa zapôsobila ako "závan čerstvého vetra do zatuchnutého bordelu smrdiaceho alkoholom, zvratkami, potom, parfémom a spermatom". Napriek tomu.......film má kúzlo, šarm a úprimne povedané, očaril ma (rovnako aj 15 ročná Collette:) Darmo, hriech bol vždy lákavý a zvodný:))