The Man Who Finally Died (1963)

Je to husto atmosférické, je to poriadne mysteriózne (je v hrobe to pravé telo?), je to paranoidné a má to aj dobré vyvrcholenie. Problém je však v stopáži, keďže poväčšinu času sledujeme variácie tých istých scén. Briti v predchádzajúcej dekáde nemali problém s hodinkou a niečo venovanou aj komplikovanejším scenárom než je hľadanie otca v cudzine na jednom mieste so zopár postavami. Viacero z nich je až odporných (vrátane Cushinga), čo je ale v tomto prípade možné považovať za klad. No a čo tá už tu spomínaná angličtina v Nemecku, skrátka vtedy to bol zrejme trend.

Forget it Joe, it's Germany...Poválečné Německo jako zvláštní místo, kde se radostná a čistá budoucnost hněte z nevábné materie špatného svědomí.
Právě umístěním k dobrým sousedům, z nichž jich v jisté době na půdě víc ukrývalo židovské zlato než jeho majitele, slibuje na začátku mnohé.
Brzy se ukazuje, žeMuž, který konečně umřel, není ze skupinyMužů, kteří poválečnou situaci dokázali vytěžit s klasickým výsledkem (třebaThe Third ManCarola Reeda). Budování věrohodnosti a atmosféry účinně sabotují zřetelně britské lokace (někdo si mohl alespoň zjistit, čím se liší německé hřbitovy a že uprchlické tábory nevypadají jako jihoanglické rekreační chaty), spinetové ataky jako z duchařského seriálu, rutinní režie a nevýrazné herecké výkony.
Trochu smutné představit si, co by s takovým námětem udělal třeba Alfred Hitchcock.(18.01.2025)

Britský téměř špionážní thriler z poválečného Německa. Začátek je super, městečko, kde se, zdá se, všichni znají, všichni něco skrývají, všichni jsou podezřelí a všichni jsou někým sledovaní. Jak divák začne postupně příběh rozplétat, tak si užívá tu paranoidní atmosféru a různé drobné náznaky, že všechno může být trochu jinak, ale pořád není jasné, jak. A pak se to rozjede naplno a pak to má najednou konec, kde si říkám WTF? Pro českého diváka je jako bonus tábor s uprchlíky ze Sudet. Hodně to kazí ta angličtina, mohli si tam aspoň zkusit hrát s nějakým pseudoněmeckým přízvukem.(18.11.2024)

No, a co včil s tím? Já sice chápu, že anglosasové v kině neradi čtou, zároveň mám ale nepřekonatelný problém se snímky, jejichž děj se odehrává například v bývalém Československu nebo jako tady v Bavorsku, a přitom všichni vůkol vesele šprechtí anglicky. Když tedy nejsou tvůrci ochotni zapracovat do děje cizí jazyky a když tyto jazyky diváci odmítají akceptovat, bylo by možná řešením vytvářet příběhy, které se odehrávají na rodné hroudě. Na druhou stranu jde jen o můj názor a jistě se najde spousta diváků, kteří se nad podobnými detaily nepotřebují pozastavovat. Děj samotný nebyl nezajímavý a byl jsem zvědav, k jakému závěru vlastně celá záležitost směřuje, a právě finále mě nakonec zklamalo nejvíce. Zvlášť v britském podání. Pokud se alespoň minimálně zajímáte o podobnou problematiku, jistě víte, na čem tento typ vědců pracoval, a kdo pro ně v nelidských podmínkách makal. Faktem také zůstává, že demokratickým mocnostem v jistých chvílích přestávalo vadit, kdo za ně vykoná buď špinavou práci nebo naopak práci vysoce odbornou. Pokrytectví je tím slovem, které takové případy dokonale vystihuje. / Poučení: Když se zasloužilý esesák nehodil spojencům pro boj v Indočíně nebo k budování vesmírného programu, vždycky se mohl spolehnout ještě na ODESSU (ne, nejde o ukrajinské město).(06.09.2024)

Počáteční napínavý a dobře atmosférovaný thriller se na konci topí v překombinované zápletce. Stanley Baker s černými brýlemi je muž činu, Niall MacGinnis jako agent v pozadí a Cushing jako záporák dobře přihrávají, ale postavou vědce se všechno zbytečně komplikuje a divák může ztratit pozornost. Do otevírání hrobu v uprchlickém táboře to bylo dobré, pak ale zápletka šla špatně. Mám rád tyhle britské filmy odehrávající se v odlehlých německých lokalitách, ať už je to za války (vzpomeňme naWhere eagles dare) či po ní.(11.04.2013)