The Birthday Party (1968)

Kolega dopitak odbil hodnocení filmu s tím, že ač je režijně a vizuálně do detailu zvládnutý a zaslouží si pochvalu, uděluje 1 hvězdičku s cílem odradit co nejvíc dalších diváků. A já říkám: Jen se na to podívejte! Obzvlášť, jste-li příznivci horrorů, je zajímavé někdy sáhnout do ceněných děl jiných žánrů a zjistit např., že dnes tolik oblíbené horrorové zápletky se skupinou postav v uzavřeném prostoru, z něhož není snadného úniku (řešení), mají svůj prapůvod v existenciální literatuře. Nebo tady: vnímat, že subžánrhome invasionmá jeden z předobrazů v klasickém absurdním dramatu, v díle Harolda Pintera. Podívejte se na tento raný film Williama Friedkina, který za 5 let vypálil jeden z nejzásadnějších horrorůVymítač ďáblaa možná ještě více přijdete na kloub tomu, proč se mu zmíněným filmem podařilo zasáhnout množství diváků v míře, o jaké se řadě současným horrorovým tvůrcům může jen zdát.The Birthday Partyje hodně sofistikovaným psycho thrillerem plným depresivního šílenství. Excelující Robert Shaw v kreaci s přesvědčivě pestrou mimikou představuje úspěšného hudebníka, který skoncoval s kariérou a uzavře se do domu svých rodičů, z něhož nevychází. Když je jednou sám, zvoní u dveří dva podivní páni – jelikož jím není otevřeno, vstoupí tam sami a stejně jako jiní dva chlápci o necelých 30 let v Rakousku, se rozhodnou trošku si zahrátfunny games. Zde navrch bez fyzického násilí, bez jakékoliv zbraně, pouze rafinovaně promyšlenými kroky začnou pomalu rozpoutávat psychologický teror a bez řádného finále své hry jen tak neodejdou. Celá "Narozeninová párty" (v den, kdy náš hrdina narozeniny reálně neslaví) je silnou, depresivní metaforou o tom, jak lze člověka velmi snadno zmanipulovat, až k dobrovolnému podřízení se totálně absurdnímu řádu. Friedkinova režie spolu s kamerou dosahují filmového dojmu i přes divadelní původ hry, jsme vtaženi do civilně rozehraného dramatu, v němž se časem objevuje více absurdní stylizace s gradujícím šílenstvím. Dva manipulátoři se občas rozhodnou i otočit vypínačem, aby nám v jistých sekvencích přepli barevný film na černobílý, ale možná nejvíc budete lapat po dechu ve chvíli, kdy před váma na minutu úplně zhasne obraz (světlo) a doprovázet vás v orientaci počínání hlavní postavy budou zvukové ruchy a zoufalé výkřiky.[80%](31.05.2025)

Zfilmované absurdní drama se asi těžko někdy stane diváky vyhledávanou zábavou, a "Narozeninová párty" to bohužel potvrzuje bez výjimky. Prakticky nekoukatelné. Velikou pochvalu a uznání ovšem zasluhuje kamera, krásně důmyslná, do detailu zvládnutá. Váhal jsem nad hodnocením, ve snaze odradit další diváky však dávám jen jednu.(24.11.2011)