12 rozhněvaných mužů (1997)

Čas od času si pouštím znovu. Obvykle si obě verze (i z r. 1957) pouštím hned za sebou. Ano, tak lehké je odsoudit člověka na základě zdání... Ale jak málo z nás si dá tu práci a i v běžném životě se zamyslí, jestli je to opravdu takové jaxe zdá? (situace, člověk, realita) Díky Bohu za lidi, kteří neskloní hlavu a nejdou s davem, ale si tu práci dají!

Nepredpokladal som, že dám remaku rovnaké hodnotenie, ale budiž. Na chlp rovnaký dojem, kde tento dokonca záverom emočne viac boduje. Jednoznačne jeden z najlepších scenárov ever. Trochu sa snaží vyhýbať predvídateľnosti, ale väčšinou je jasné, čo bude nasledovať a nevie sa zbaviť nechceného efektu, žehlavná postavapôsobí byť akýmsi infiltrátorom. Túto vlastnosť sa snaží obísť spočiatku napríklad tým, že zvolí metódu "my máme presvedčiť jeho o vine", ale už v tej skĺzne do javu, kedy táto postava ostatným postupne prednáša vlastné presvedčenie, aj keď sa tvári nestranne. To, čo riešia má byť však úloha advokáta a fakt, že chlapcova obhajoba nič z toho neriešila ani nie je logicky vysvetlený. 2h sú ale trochu moc napriek tomu, že si konverzačka solídne drží pozornosť. Zvláštny postreh: každá postava má približne rovnako priestoru, zatiaľ čočernoch v bielej košelilen pár zanedbateľnýh jednoslovných štekov.

Verzia 12 rozhnevaných mužov z roku 1997 prináša oproti 40 rokov starému prevedeniu hlavne farbu. Nie len na plátne resp. obrazovke, pretože ide o televízny snímok, ale aj v obsadení, keďže 4 z porotcov sú afroameričania. V roli "hajzlíka" nahradil Henryho Fondu o 20 rokov mladší, ale v čase natáčania o 20 starší Jack Lemmon a túto úlohu zvládol bravúrne, rovnako ako všetci herci v tejto komornej dráme. Produkcia je výborná, ale bremeno atmosféry nesú hlavne herci. Celkovo tak ide o dôstojný remake výborného príbehu s aktualizačným momentom.

A zase to nesnesitelné vedro v jedné dozajista nevoňavé ošklivé místnosti, kde se díky účasti dvanácti upocených chlapů ještě několik hodin moc příjemně dýchat nebude. Ale nejvíce nám tu smrdí jeden na první pohled zdánlivě jednoduchý případ vraždy prvního stupně! Tak jako v roce 1957 rozehrál svůj koncert Henry Fonda s Jiřím Voskovcem aspol. tak o čtyřicet let později stejně fantasticky zazářil Jack Lemmon ve "vybrané společnosti", kde se po několika rekonstruktivních analýzách začnou objevovat pochyby o tom, jak to celé ve skutečnosti nakonec bylo a také vyplují na povrch opravdové charaktery vyčerpaných porotců, nad kterými mnohdy zůstává rozum stát. Společně s Jackem Lemmonem ve žhavé diskuzi dominoval další z velkých herců a to George C. Scott, který je známý svým rozhodným a ostrým vystupováním, což tentokrát spíše v záporné roli předvedl i zde. No a druhý největší gentleman Hume Cronyn si opravdu zasloužil zastání nejen od Jamese Gandolfiniho. Pět hvězd nedávám jen kvůli znalosti původního černobílého snímku. Mám ale pocit, že kdybych viděl první remake, bylo by to s mým hodnocením přesně obráceně...

Málokterý remake překoná originál a nestalo se tak ani v tomto případě. Dvanáct rozhněvaných mužů Sydneyho Lumeta z r. 1957 je skutečně nadčasový film a mohl by se uvádět klidně i dnes. Jenže v kinech se nepromítají ani mnohem mladší filmy a to je asi také ten hlavní důvod, proč se točí remaky - aby připomenuly snímky z minulosti, které jsou něčím významné, i dalším generacím diváků. Pokud toto byl záměr i Williama Friedkina, tak se mu myslím beze zbytku povedl, jeho verze za tou o 40 let starší nijak nezaostala a ponechala si svou aktuální naléhavost. Došlo snad jen k větší rasové a náboženské vyváženosti ve složení porotců, což ale vnímám spíš jako nutnou daň americké hyperkorektnosti, která nám mezitím stačila zamořit i Evropu a stále ještě nedosáhla svého vrcholu. Ale každá doba má své mouchy, kterým je potřeba přinášet úlitby, tak už to zkrátka chodí. Jinak myslím tento snímek původní verzi ničím novým  neobohatil, proto hodnotím "jen" čtyřmi hvězdičkami.