Takhle to děláme v Moskvě (1986)

Tento film jsem asi třikrát rozkoukal už před pár lety a vždycky ho do půlhodiny vypl, jak mě nebavil. A ač jsem ho dneska konečně viděl celý, pocit z něj lepší nemám a pořád je to pro mě snad nejhorší komedie s Philippem Noiretem v hlavní roli. Zrovna Noiret ji svou kreací s karikaturou soudružského mocipána celkem pozvedává a má tu své zdařilé momenty, ač asi ve dvou nebo tří scénách jsem měl tu rozpačitější pocit i z Noireta, jakoby ho Poiré nutil do ještě bláznivějšího, až místy schválně přepáleného výkonu za každou cenu. Hodně se mi z herců zamlouval (mně zatím neznámý) Martin Lamotte, v rámci stylizace mě upoutal častý a bohatý hudební podkres a ztvárnění zimní Moskvy po výtvarné stránce v rámci možností ušlo. Jinak se celou komedií opět vine klasický Poirého styl, takže tomu často chybí pořádný děj, resp. postupně se vytváří totálně zmatený děj plný spousty postav, ujetých akčních scén a bláznivého herectví, celková dramaturgie humoru kolíše v značně nevyrovnané škále od těch milých a zdařilých vtípků až po naprosto trapné šílenosti.. a tahle konstelace má na svědomí, že měTakhle to děláme v Moskvějako celek ani přes ty zdařilé momenty a klady moc neoslovilo. U předchozíhoDědouška, cose dal na odboj, jsem se pár měsíců nazpátek nečekaně dost bavil, tentokrát šel Poiré z velké části opět mimo mě a subjektivně jsem měl dojem, jakoby tento nekonečný film trval o půlhodinu déle.[50%]

Málokdy se vidí, tak rychlý rozpad filmu. Začal jako zábavná komedie o tom, jak si Francouzi představují komunistickou Moskvu, ale téměř okamžitě snímek rozbředl do zoufale natahovaných /ne/komických scének. Film tak dosáhl to, co si předsevzal: zobrazit SSSR. A povedlo se mu to – bylo to nefalšované utrpení.

Hodne znama francuzska komedia, vznikla ovsem za cias perestrojky a glasnosti v byvalom ZSSR. Noiret tu sefoval akemusi hotelu, potom akesi trampoty so stahovanim apartmanu no a Christian Clavier zase nejak suvisi s KGB- uz ani neviem ci tam chcel on, alebo oni nahanali jeho ... kazdopadne podpriemerna komedia, Navstevnici z 90. rokov uz boli lepsi : 40 %

Tvůrci předvedou největší nápaditost v úvodních titulcíh. Samotný film, má jinak své dobré části a místa, kde jsem se smál nahlas. Takováhle satira střelená s francouzským situačním humorem, byla zajímavá třeba i v Senzačních prázdninách a pokaždé, v sobě ukrývá velký potenciál. I zde funguje dobře. Dorazil mě především senilní maršál. Navíc film má rychle nastavené tempo, takže prakticky není čas povšimnout si, nějakého hluššího místa. Akorát poslední půlhodina už je taková zbytečně překombinovaná. Jako kdyby tvůrcům došli nápady a místo humoru se rozhodli, že nechají diváka tápat vtom, co se zase zvrtlo tentokrát. Proto musím dát nakonec 3 hvězdy, i když jsem počítal se čtyřmi.

Francouzi natočili komedii o Rusech, a to přesně v duchu ruských komedií (o Rusech). Humor je díky (nebo možná kvůli) tomu o něco jiný než u nejlepších žabožroutských taškařic, navíc když se na scénáři podílel Christian Clavier, pro jehož potrhlosti tedy rozhodně slabost nemám. Philippe Noiret nicméně perfektní, líbil se mi i bezradný kontrolor a ke konci krásně zblblí příslušníci KGB, leč opravdu vtipných situací (slaneček, výtah...) bylo trochu málo.