Návštěvníci (1993)

Jednoduchý, ale vděčný nápad dává Návštěvníkům pevný základ, z jehož absurdních důsledků dokáže film těžit maximum. Motiv střetu kultur napříč časem je sám o sobě vyčerpatelný během několika gagů, ale Jean-Marie Poiré jej rozvíjí do celovečerní eskapády, která funguje především díky přesně zvolenému tónu a herecké chemii ústřední dvojice. Film si od začátku jasně vymezuje, že nepůjde o sofistikovanou satiru ani chytrou hru s paradoxy cestování časem, nýbrž o bezostyšnou situační komedii, kde prim hraje karikatura, křik a kulturní nepochopení dovedené ad absurdum.. Středověký rytíř Godefroy a jeho věrný sluha Jacquouille se vinou čarodějného omylu ocitají v moderní Francii, kde se střetávají s realitou, jež je pro ně nejen nepochopitelná, ale i bytostně urážlivá. Právě v tomto kontrastu Poiré nachází hlavní zdroj humoru – ne v samotném cestování časem, ale v tom, jak se primitivní hodnotový systém minulosti tříští o zdánlivě civilizovaný, avšak neméně absurdní svět současnosti. Film si přitom nedělá iluze o morální nadřazenosti žádné strany a s gustem zesměšňuje jak feudální brutalitu, tak moderní pohodlnost a společenskou otupělost.. Jean Reno a především Christian Clavier staví své postavy na přepjatosti, která balancuje na hraně únosnosti, ale většinou zůstává záměrná a funkční. Humor je často banální, místy hlučný a opakující se, přesto má v sobě zvláštní energii, která dokáže diváka strhnout, pokud přijme pravidla hry. Návštěvníci nejsou komedií, jež by chtěla zestárnout s grácií, ale spíše snímkem, který spoléhá na okamžitý efekt a ikonické momenty, jež se pamatují déle než samotný děj.. Ve výsledku jde o film, který nikdy nebude univerzálně přijímaný jako vrchol žánru, ale jeho kultovní status je zcela oprávněný. Funguje jako lehkovážná, místy až dětinsky hloupá, ale upřímná zábava, která dokáže z jednoduchého nápadu vytěžit překvapivě hodně. Střet kultur napříč časem zde není hlubokou výpovědí, nýbrž hřištěm pro gagy, a právě v tom Návštěvníci naplňují svůj tvůrčí záměr téměř bezezbytku.70%

Návštěvníci jsou geniální tím, jak nekompromisně realisticky zacházejí s naprosto nereálnou situací. Film nevzniká z laciného nápadu „lidi z minulosti v současnosti“, ale z důsledně promyšleného střetu dvou světů, které si nerozumějí jazykem, hodnotami ani samotným pojetím reality. A právě v této důslednosti spočívá jeho trvalá síla. Příběh začíná ve 12. století. Godefroy de Papincourt, hrabě z Montmirailu, rytíř cti, víry a surového středověkého řádu, se vlivem čarodějnického kouzla dopustí osudového činu: omylem zavraždí otce své snoubenky. V zoufalé snaze napravit neodčinitelné se spolu se svým sluhou Jacquouillem la Fripouillem rozhodne cestovat časem. Kouzlo se však nepovede — a místo návratu do minulosti se oba doslova vynoří ze špíny středověku v roce 1993. To, co následuje, není jen sled gagů, ale přesně vystavěná konfrontace dvou mentalit. Středověké myšlení, založené na víře, brutalitě, hierarchii a přímé reakci, naráží na svět moderních technologií, komfortu a absurdních společenských pravidel. A film nikdy nesleví: Godefroy ani Jacquouille se nepřizpůsobují, nekarikují sami sebe, nesnaží se být „roztomilí“. Jsou přesně takoví, jací by byli — špinaví, hrubí, pověrčiví, krutí i směšní zároveň. A právě proto působí tak nečekaně pravdivě. Herecká chemie meziChristianem ClavieremaJeanem Renemje naprosto zásadní. Reno hraje Godefroye s kamennou vážností muže, pro něhož je čest otázkou přežití, nikoli společenské konvence. Clavierův Jacquouille je naopak slizký, zbabělý, vychytralý a připravený přežít za každou cenu. Jejich vztah není jen komický, ale dokonale funkční — pán a sluha, víra a instinkt, řád a chaos. Humor filmu je divoký, nekorektní a překvapivě syrový. Nestaví na roztomilosti, ale na střetu brutalit — těch starých i těch moderních. Zvlášť vynikají scény s neurotickým měšťákem a jeho ženou, kteří se rozhodnou „pomoci“ těmto návštěvníkům z minulosti. Jejich zdvořilost, racionalita a snaha o civilizované řešení situace se postupně rozpadají pod náporem naprostého nepochopení a surové logiky středověkého světa. Výsledkem je humor, který je zároveň groteskní i znepokojivě přesný. Velkou zásluhu má i kamera, která se nebojí extrémních podhledů, těsných detailů obličejů a záměrně přehnaných kompozic. Tyto volby podtrhují šílenství situace, zvýrazňují fyzickou přítomnost postav a dodávají filmu energii, která ani po letech nevyprchala. V kombinaci s brilantním jazykovým humorem — plným archaických výrazů, komolení moderní řeči a absurdních nedorozumění — vzniká komedie, která nestárne. Návštěvníci nejsou jen oblíbenou francouzskou komedií. Jsou důkazem, že i zdánlivě jednoduchý nápad může fungovat jako přesná sociální a kulturní satira, pokud je dotažen do důsledků. Smějeme se, protože je to šílené. Ale smějeme se ještě víc, protože v tom poznáváme sami sebe — a svět, který si jen namlouvá, že je civilizovanější než ten středověký.

Francouzi prostě komedie umí! Shlédnuto mnohokrát a humor i po letech stále funguje bezvadně. Je to pravda humor trochu brutální, místy doslova i lehce fekální a na dnešní dobu zaručeně nekorektní, ale "v časech oněch" vypadala korektnost asi nějak takhle: Hrabě Godefroy de Moutmirail: "Na mém území se ženy mučit nebudou, upálení zaživa postačí..."
Jacques-Henri Jacquard: "Já se vás taky neptám, jestli vašemu tátovi smrdí zadek, nebo jestli si ji vaše žena potají hladí, drzoune!"
Za mě nejlepší film Rena dohromady s Clavierem, který se mimochodem podílel i na scénáři. Rozhodně lepší než dvojka, trojka, stejně tak jako americký remake. BTW ta trojka opravdu potvrzuje, že dvakrát, teda třikrát, s US verzí vlastně čtyřikrát do stejné řeky nevstoupíš. Ve filmu jde znát i (na svou dobu) slušný rozpočet a atmosféra mírně smrdutého středověku i poťouchlé současnosti tak funguje na jedničku. Ať zhynu jestli nedám 5 hvězd!

Toto je aj s odstupom takmer tridsiatich rokov jedna z najlepších komédií ever. Všetci herci idú v absolútne šialenom a hlučnom tempe, ale aj po možno 15 zhliadnutiach sa mi to nezunovalo. Asi zo žiadneho filmu nepoznám toľko replík ako práve z Návštevníkov. Vlastne si ani veľmi neviem vybrať tú najobľúbenejšiu postavičku. Od hlavných Montmiraijovcov a Lafripujovcov až po snobov Berné a Berné, ja ich žeriem všetkých. Ak sa chcem smiať, toto je voľba na istotu. Inak, je v tom istá zvrátená genialita, dokázať napísať takýto scenár. A už musím ísť, je tu tá tulačka čo otravuje Rodžéra.

[7] Dokonalá francouzsky praštěná komedie plná nezapomenutelných gagů a hlášek!! V dětství jsem se u toho řezal a řežu se stále, což se mi občas u filmů oblíbených v mládí nestává. Skvělej Clavier v dvojroli je klenotem tohoto filmu. Středověce natvrdlej a smradlavej Jacquouille a jeho pozérský praparchantě jsou ideální kombinací na propuknutí záchvatu smíchu. Chrabrý rytíř Reno je taky kouzelnej. Každý kdo zhlédneNÁVŠTĚVNÍKYmusí si prodloužit život o pěknejch pár pátků.,,Je to svatý muž!'',,Vypadá jak kretén!''Není o čem skvostných98%