Mes meilleurs copains (1989)

Asi se ptáte, proč mám tolik nejlepších kámošů. Odpověď je snadná: jsou to mí nejlepší kámoší.Kámoši, kteří vědomi si vlivu Rolling Stones nejprve založili destabilizační rockovou skupinu,  záhy zkusili divadlo,, poté chtěli strhnout společnost polickými show, následně se našli v hippies éře, ale to obnášelo kulturní alibi k vytváření tvrdého porna (:D), až jim došlo, že větší největší vliv bude mít na lidi populární hudbě.. Pokud ,,Mí nejlepší přátelé´´ zaobírají Clavierovým vyprávěním o partě přátel, která se vyvíjela stejně jako společnost, tak jsem si je užíval, Clavier s Poirém dokázali, že jim není cizí ani slovní humor, který tentokrát hodně obstojně zvládli....Poré na víc dokázal komedii dát i úmělečtější nádech v podobě několika ruznorodých barevných filmů při rozličných vzpomínkách a Clavier (který má asi nejvíce prostoru!) dokázal dlouhé vyprávěci monology podat se zábavným gustem. Ve druhé polovině vzpomínací sekvence ustanou a film už se zaměřuje ryze na setkání přátel, které je ale podáno celkem nezáživně a s příchodem nové postavy Marie to teprve ztratí dech.(13.07.2025)

„Zakončili jsme to tím, že se věci jednou změní, ale bude to pěkně, pěkně dlouho trvat.“No dobře, tak já zkopíruji, co jsem před pár dny už napsal kjinému filmu:Ne, ne, ne... nemám rád tyto filmy typuL'Invitation, ve kterých se sejde spousta postav na jednom místě a už skoro nic víc zajímavého se pak v tom neuděje.Bohužel mám na ně poslední dobou až příliš velké „štěstí“. Do toho filmu jsem šel s tím, že Jean-Marie Poiré je sice režisérem, který mi zatím nikdy moc nesedl, ale přesto jsem byl na jeho počin zařazený do hudebního žánru zvědavý. Chyba lávky! Občas zde dojde v rámci flashbacků na kousky hudebních vystoupení, z nichž mě toho moc neupoutalo, občas zazní kus nějaké skladby v pozadí. Jinak celých 110 minut je o tom, jak se sejde několik lidí z neúspěšné rozpadlé kapely po letech, baví se občas i o hudbě, ale především o sexu, do toho se režisér ve flashbacích vyžívá nad fetováním v éře hippies a to mě má zřejmě bavit... Jako komedie vtipné jen velice zřídka díky světlým momentům ze strany Claviera, jako drama po stránce emocí a psychologie postav ploché, jako hudební film prakticky nefunkční, jako art stylově i myšlenkově pro mě nepříliš výrazné, i když se mi líbily první dvě černobílé sekvence ve víru mladické rebelie a taky smířlivý závěr. Bohužel Poiré mi jako režisér nesedne, ať už od něj vidím cokoliv a tady vše relativně zajímavé zkazil mj. přepálenou stopáží a nezájmem aspoň trochu víc pracovat s postavami.[40%](03.02.2023)