Svět ticha (1956)

Muselo to být velké vidět tehdy tenhle dokument, dostal Oscara, byl převratný, myslím, že se jednalo o první snímání podmořského světa na barevný film, Cousteau tak otevřel lidem podmořský svět, dalším přinesl možnost se potápět, podílel se na rozvoji potápěčské techniky, se zkušeností vojenského námořníka odhaloval oceán a  popisoval reliéf podmořského dne. Jedna pasáž je celkem šokující, druhá až brutální, ale když od toho člověk trochu poodstoupí, odhalí, že je to to pravé a nefalšované. Profesionalizace života nebyla ještě tak abstrahovaná od běžného života, zkoumají garnáty, jedí garnáty, nemají potřebu nic zastírat a setkání se žraloky je vždy boj na život a na smrt. Cousteau mořský svět a zvířata v něm miloval, zasvětil mu život, ukázal nám je a tím zasel lásku i v nás.  Když při sledování překonáte krvavé setkání se žraloky, na konci se dočkáte zvířecího setkání, které mi vhání slzy do očí. Jako bylo životním zážitkem pro Cousteaua a jeho tým, i když nás dělí hloubky vzdálených vod, kamera, zastaralá technika a filmařský přístup starý 70 let, i tak se pro mě příběh blízkého vztahu člověka a zvířete, který nám odhalí poslední část dokumentu, stává nezapomenutelný. Krásný. Něžný. Dojemný. Fascinující.

Svět ticha je poetický název odkazující k romantice, kterou ve filmu nenajdeme. Ten je příznačně naopak vyplněn dobovou vítěznou hudbou. Film si v dnešní době nezaslouží ovace ve stoje, jakých se mu dostalo při svém uvedení, ale má spíše historickou hodnotu mapující, kam se Jacques Cousteau od svých začátku dostal, stejně jako lidstvo samo ve svém vztahu k přírodě a oceánu. Muži, sic, 50. let ani tak nechtěli moře zkoumat, jako ho dobývat. Z pohledu feministické etiky jde o tradiční kolonialismus, snažící se podrobit přírodu, spíš než s ní navázat vztah a poznávat ji. K moři a jeho obyvatelům je zobrazený vztah spíš majetnický a instrumentální. Těžko si představit, že takový David Attenborough by se bavil v podstatě topením karety obrovské. (‚To zvíře normálně vydrží pod hladinou i hodinu, ale bohužel se musí nadechnout a kazí nám zábavu, jak je vyčerpané.‘) A dělat „výzkum“ tak, že se do vody hodí dynamit a ryby zmasakrují, je ilustrující příklad tehdejšího vztahu k přírodě. Stejně jako najíždění plnou parou do vorvaňů, aby se podivili nad tím, jak zraněný vorvaň piští, a dojali nad tím, jak mu ostatní plavou pomoct. A mezitím lodními šrouby zmrzačit vorvaní mládě, dorazit ho (od začátku mají na přídi připraveného muže s harpunou), aby se stal potravou pro žraloky, na kterých si pak vybít vztek, mlátit do nich, háky je tahat na palubu a tam je ubít. Jezdit na suchozemských želvách už je pak celkem maličkost, stejně jako si ochočit kanice a pak, když otravuje, ho zavřít do klece pro pozorování žraloků.

neviem ci je tomu tak aj po roku 2010, kedysi vask /50. a 60. roky/ sa ryby a morske zivocichy lovily dynamitom, alebo nejakou vybusninou. Dnes neviem presne situaciu, doba vsak pokrocila uz asi j tu. Kazdopadne reziser Zak Yv Kusto je znamy najma ludom ako som ja co namiesto vatovo planych plkov z filmovej teorie radsej zaviedli filmovu prax. Maximum nedam, ide len o jeden z prvych dokumentov uz spominaneho rezisera . 80 %

Na jednu stranu super, protože zde jsou skutečně úchvatné záběry na život v moři, které ani po šedesáti letech nezestárly, na stranu druhou je pro mě docela nepříjemné sledovat tyhle "vědce", jak se nám snaží něco odhalit. Jejich chování k přírodě je mnohdy naprosto bez respektu, což mě děsí. Film pak podle mě jen splňuje efekt něčeho zajímavého za každou cenu.

Sú časy, kedy biológovia používali pri výskume dynamit, aby pozbierali a identifikovali všetky morské živočíchy, žijúce v istej lokalite, už za nami? Alebo sa to deje dodnes, len sofistikovanejšie? Aj dnes pri skúmaní prírody ovládne výskumníkov inštinktívna nenávisť a zaútočia na predátora so všetkou zúrivosťou a zbraňami, čo sú poruke? Ako to vidno pri dorážaní ranených žralokov vo filme? Alebo zase: deje sa to isté, len so zdanlivo menej nápadnými prostriedkami aj dnes ? Cousteau nepochybne zvieratá rád mal, čo dokazujú aj intenzívne hostiny z darov mora na palube lode. Jazvečík, ukázaný na odľahčenie v pár záberoch hojdajúcej sa lode, bol posádkou nepochybne tiež milovaný. Ale morské živočíchy akoby boli z druhoradejšej kategórie, než tie suchozemské. Áno, skrýva sa tu veľa milých záberov, plných farebných rybičiek. No tie s ubližujúcimi výjavmi sú prezentované ako niečo prirodzené a vedcom a biológom vlastné. Vnímanie po 60. rokoch je dnes vo všeobecnom povedomí iné. Iste i vďaka tisícom aktivistov, uvedomujúcich si, že každý živočích na Zemi má rovnaké právo na život. A že zbytočné zabíjanie za účelom vedy, testovania či výskumu nie je kóšer. Nemôžem udeliť plný počet - pri niektorých záberoch od hnusu striasalo. Oceňujem historický prínos. Spočíva v zachytení niekdajšieho vnímania prieskumu tajuplných priestorov pod hladinou morí a oceánov a nevyhýba sa ani kontroverzným obrazom a myšlienkam. Dnes vnímanými ako čosi barbarské a protiprírodné.