Nejhlubší nádech (2023)

som si pustil aj napriek tomu, že potápanie ma vôbec nezaujíma. O to viac ma prekvapilo, že film na mňa zapôsobil hlavne po emocionálnej stránke. Nešlo ani tak o samotný šport, ale o vzťahy, odhodlanie a hranice ľudských možností.
Dokument bol miestami veľmi dojímavý a dokázal vo mne vyvolať silné emócie, aj keď téma ako taká mi nie je blízka. Práve to beriem ako jeho najväčšie plus – zaujal ma niečím, o čo by som sa normálne vôbec nezaujímal.

Dokumentární dramata s dojímavým vyústěním jsou divácky vděčné. Obzvláště ty sportovní, o výjimečných lidech.Deepest Breathmá taky hezký příběh. Ale k jeho postavám jsem nepřilnul natolik jako jindy (např.The Alpinist) a postrádám v něm jakýkoliv umělecký přesah (např.Fire of Love). Nemluvě o logických nejasnostech, které u jeho sledování vyplynou na povrch a které vzbuzují podezření v dokreslování motivací v konání postav za účelem silnějšího emocionálního dopadu na diváka. Ale třeba jen nebyl k dispozici dostatek podpůrných záběrů, které by je jasněji zadefinovali.

Keď sledujem ľudí robiť nebezpečné veci, zviera sa mi žalúdok a adrenalínové aktivity sú mi cudzie. Už len predstava situácií, v ktorých sa ocitajú horolezci, kaskadéri, ľudia venujúci sa bungee jumpingu, či potápači, je mimo môjho pochopenia. Prečo ísť do takýchto extrémov? Umývanie okien na piatom poschodí mi úplne stačilo k pocitu, že omdliem. Ale keby mal svet len ľudí ako ja, asi by sa veľmi neposunul. Uznávam, že tento dokument bol silný a výpovede ľudí a dokumentačné zábery vám doslovne „vyrazia dych“. V tomto prípade o to viac, že máte tendenciu zadržať dych spolu s potápačmi a postupovať s nimi centimetre po lane. Fyzicky ma boleli pľúca od tlaku. Tá tma, hĺbka a ticho... Bol to silný príbeh a tak moje hodnotenie bude neobjektívne len kvôli obsahu, pri ktorom som trpela black-outmi viac ako samotní freediveri.

Páči sa mi priebeh celého dokumentu. Poukazujú na to, že potápať sa do takej hĺbky nie je len tak, ale chce to veľa úsilia. Stále mi beží v hlave myšlienka, že keď sa pohybuješ tak dlho na hrane života a smrti, tak to začneš brať v sebe ako, že si nesmrteľný. Nič sa mi nemôže stať. A to je ten bod zlomu, kedy preceníš svoje schopnosti a už žiaľ nie je návratu späť.

Spoiler. Trošku jsem se ztrácela ve jménech a rekordech. Taky mě nebavila romantická linka a osobní životy hlavních plavců (na konci však pochopíte, že tahle romantická linka tu měla pro plačky smysl). Jinak se ale jednalo o perfektní dokument, kdy jsem se skoro nemohla odtrhnout. Kdykoliv se potápěli, tak mě to vtáhlo a dostávala jsem chutě se taky do nějakého toho metru či dvou potopit. Opravdu ale nerozumím takovému hazardu se životem. Určitě je zdraví prospěšné, když po každém vyplavání na hladinu omdlíte… Pro tohle fakt musíte mít extrémní zápal, nadšení a pro strach uděláno, což šlo v dokumentu vidět. Oni nežili ničím jiným. Moc se mi líbily podmořské záběry. Dost jsem si sledování užila a doporučuji dokument vidět i pro neznalce tohoto sportu. P.S. autorčin záměr, abyste až do posledních minut nevěděli, kdo nakonec umře, byl perfektně vymyšlený.