Soukromý život (1962)

Byl jsem nadšen z tohoto filmu. Brigitte B. zde hrála sama sebe, asi už tušila, že za 11 let u filmu skončí, že sláva je jak polní tráva.... Jinak film svým zvláštně vyprávěčským dojmem a zastavením obrazu vystihuje přesně pocity, kdy oči Bardot  láskyplně spočinou na Mastroiannim. I proto, aby nezkalila manželství, nejprve odjíždí do Paříže, kde svým šarmem zaujme a stane za 3 roky hvězdou pronásledovanou fanoušky i těmi, pro které je ztělesněním rozkoše a plivou na ni. Už jako zhroucená, se vrací domů a potkává svou platonickou lásku, kde Mastroianni je už od své ženy odloučen. Pomalu poznává znovu smysl života po boku muže, kterého měla vždy ráda. Ale její sláva nezapadla a její fanoušci ji poznávají nejen doma, ale i v Itálii, kde odjede za svou láskou.... Nádherný film, i když poněkud smutný... Budu se těšit na další filmy s Brigitte Bardot.

"Jen utíkej, stejně neutečeš...“Vypořádat se s popularitou asi muselo být těžké v každé době. I sama Brigitte Bardotová s tím jistě musela mít své zkušenosti a člověk se asi neubrání dojmu, že ten film o krásná baletce a herečce Jill je tak trochu filmem o samotné Brigitte. Ustát to, že Váš téměř na každém kroku pronásledující fotoaparáty šílených paparazziů musí být vskutku těžké. Ale co když mnohem těžší je překonat pocity osamělosti či přímo jakési prázdnoty, které zákonitě musí přijít, když se člověk začne před světem svých obdivovatelů skrývat? Co když už ani sebesilnější láska nedokáže člověka zbavit zoufalství ze zavřených dveří a zatažených okenic? Ať je to jakkoliv, něco na tom asi bude, že"štěstí je vždy jen mezihra, ať už trvá tři dny nebo 30 let..."A jakou dohru Vám pak život může nadělit? Dokoukejte do konce tohoto filmu (s vizuálně působivou scénou nešťastného pádu Jill), a třeba se něco o tom dozvíte...

Bardot krásná jako vždy tady hrála hodně sebe samou. Uštvaná slávou, uštvaná životem...Bardot je prostě živel., škoda, že filmy s ní kdysi v ČSSR se nepromítaly, kina by byla určitě plná, dnes tyto staré filmy koupí aspoň televize a i když kdysi tyhle filmy by byly trháky, dnes mohou na náš rychlý život působit dost utahaně, přesto dávám hvězd ze dvě velké hvězdy francouzského a italského filmu.

„Il était une fois, à Genève, une jeune fille française.”[=Kde bolo tam bolo, v Ženeve žilo francúzske dievča.]•Melancholicky ospalá, a k tomu rovnako azda aj šialene neprehľadná n u d a od áčkových tvorcov, čo naprosto nevhodne zvolená - teda nazvime ich, ako povedzme nejakú, „zamilovanú dvojicu” v zloženíBardotová&Mastroianni- v podstate ešte i oveľa viacej umocňovala - tento priamo nadchádzajúci, bezvýchodiskový stav; vskutku sotva asi len málokedy, som úprimne avšak mohol i uveriť práve až takto povrchne nastavenej ["nulovej"] chémii medzi týmito postavami z akéhosi, umeleckého prostredia; Ona ako vychádzajúca, filmová hviezda, zatiaľ čo zase On, ako človek, ktorý sa pohyboval naprieč divadelným prostredím; a čo myslíte, čo asi úplne najviac chýbalo tuná zúčastneným protagonistom? Žeby to bolo zrovna toSúkromie, ako sa vlastne nazýva toto, nie príliš extra vydarené dielo od francúzskeho režiséra menomL. Malle, ktorý vytvoril predtým, či už aj potom, podstatne vydarenejšie diela, ako zrovna na tomto konkrétnom mieste preberané →Ascenseur pour l'échafaud,Les Amants[obidva tituly z roku ’58],Lacombe Lucien[r. ’74],Au revoir les enfants[r. ’87]; skrátka, popriZazie dans le métro, sa predsa jedná o vôbec najhoršie veci, aké som mal od neho možnosť doposiaľ vidieť!•Marcellosa v tomto období, teda akosi častejšie objavoval po bokoch francúzskych herečiek: A. Aiméeová vLa dolce vita, S. Signoretová vAdua e le compagne, J. Moreauová vLa notte, pričom tentoraz pôsobil obdobne bezbranným spôsobom, ako aj jeho súčasná, francúzska kolegyňa s iniciálamiBB; možnože za to ani nijako zvlášť zasa nemohli, aký plytký scenár mali napokon nastavený, ktorý im neumožnil sa zmysluplnejšie realizovať; aMM- nadabovaný do francúzštiny? To ale čo bol za tupý nápad? To ma [na]hnevalo, tiež!

Brigitte Bardotv úlohe, ktorá tak veľmi pripomína jej život. Predstavuje mladú a atraktívnu herečku Jill, ktorá zažíva nielen úspech, ale aj odvrátenú stranu slávy."Dajte mi pokoj, nevládzem."Je na titulných stránkach novín, ženy napodobňujú jej účes a všade je centrom pozornosti. Románik s Fabiom (Marcello Mastroianni) je trochou romantiky v tejto dráme o prenasledovanej hviezde. Brigitte a Marcello sú krásna dvojica a magnetom celého filmu. Emotívny záver je zaujímavo riešený a vyvoláva otázku, či to muselo až tak ďaleko zájsť.