Svátek věřitelů (1939)

Lehce zmotaný film o připravovaném a následně zmařeném podvodu aneb dneska se to dělá v podstatě takto s různými typy pozemků ale v opačném gardu, takže na nich spekulanti vydělají a napakují se. Herecké hvězdy nezklamaly, hlavně Jindřich Plachta byl prostě sympaťák a každému filmu dodal něco navíc. Mírnou výtku bych udělil způsobu vyprávění, kdy například postava Ladislava Herberta Struny se objevila na začátku a dlouho ne.

Solidní snímek, který není prvoplánově veselohrou, ale ukazuje nekalé praktiky různých advokátů a bankéřů. Pan Plachta zde opět ztvárnil roli plnou krásné hřejivé lidskosti, na to on měl patent. Od režiséra Hašlera, syna slavného písničkáře, jsem viděl tři filmy (což je více než půlka jeho díla) a všechny ode mě dostaly tři hvězdičky. Je zřejmé, že na esa typu Friče, Vávry či Čápa mu přece jen něco scházelo...

V bankovních a akciových záležitostech se nevyznám ani zbla, proto jsem se zpočátku trochu nudil, neboť jsem tápal, o čem je řeč. Jediné, co mi bylo jasné, že nafta není. Ale mistrovsky zahraný kousek pokladníka Kolčavy vše napravil a vpravil mě do děje ve správném okamžiku. Lumpové Losman a Hegner (kolik jich tam nahoře i dneska sedí) okradli domnělé akcionáře a v okamžiku, kdy se přichází na to, že existence ropných polí je podvod, chtějí se i fyzicky zmocnit peněz svých věřitelů. Boženka Šustrová nic moc, Struna nevýrazný, Šlégl klasický, ale Jindřich Plachta tentokrát v netypické roli, v níž přeswto dokázal vážný film oživit svým humorem, byl prosdtě hvězda.

Genialni film. Nejzabavnejsi na nem (bohuzel) je, ze si ho muzete prevest do dnesni doby a se zdesenim zjistite, jak je trefny a nadcasovy! Pokud se ma zanrove jednat o komedii, tak pak velmi horkou, jako satira ovsem funguje dokonale. Vyborne hlasky a dialogy, kdyz k tomu prictu Marvana, Plachtu a Slemrovou ve svych typickych rolich (ja je proste miluji)...

Zdeněk (Gina) Hašler, syn slavného pražského písničkáře, herce a scénáristy, se po letech strávených ve střižně propracoval na samém úsvitu války k samostatné filmové režii. Stejnojmenná divadelní hra Karla Piskoře nabízela divákům vděčný a svým způsobem nadčasový příběh o velkých podvodech s akciemi falešných naftových pozemků. Důležitou oporu získal mladý ambiciózní režisér především ve zkušených a populárních hercích – Jaroslavu Marvanovi, Čeňku Šléglovi, Růženě Šlemrové a především v Jindřichu Plachtovi, který se s neodolatelnou bezbranností zhostil role trochu směšného solicitátora, brzy ovšem prohlédnuvšího nečisté obchody svých chlebodárců. Film mimo svou obvyklou komediální náplň předkládá také poměrně rafinovaný způsob, jak se vypořádat s korupcí a pochybnými bankovními transakcemi. Diváci i kritika byli Hašlerovým filmovým debutem příjemně překvapeni a mladý Gina se tak velice záhy ocitl na oběžné dráze pomyslného barrandovského Hollywoodu.