Strýček Váňa (1970)

Film pre tých, ktorým sa buď nechce do divadla, alebo by aj chceli, ale túto hru zrovna nikde nehrajú. Takže inými slovami treba vidieť filmovú adaptáciu, pretože asi len tak na divadelné predstavenie Uja Váňu vo vašom meste nenarazíte. V podstate veľmi podobné, ako Mechanické piano alebo Tri sestry, ale možno o niečo viac zamerané na atmosféru. Do temnejších farieb ladené zábery domu pripomenú staré fotografie, ktoré si postavy vo filme prehliadajú. Občas je Končalovskij aj vtipný, občas cynicky krutý, proste ako Čechov, čiže túto adaptáciu môžeme nazvať vernou.

Len ruský tvorca dokáže vtisnúť do Čechovovej hry tú správnu pečať. Andrej Končalovskij vytvoril významné dielo, kde angažoval skvelých hercov. Za všimnutie stojí aj kamera, ktorá sa geniálne vyrovnala s nedostatkom farebného materiálu.

Strýček Váňa přímo od zdroje a že se povedl! O dramatickém textu netřeba vršit superlativy, ale film je zdařilý i po stránce vizuální a zvukové (to u jen tak nějakého filmu nenapíšu, ani to člověka nenapadne, zde však ano). Prostě skvělé.

Trikrát s... Sergej Bondarčuk: ČST 1 = 14.9.1983, réžia slovenského znenia (ČST Bratislava) =(8.1.2015)

Mám mnohem radši Čechovovy povídky než jeho dramata, a tak jsem si ani Končalovského film řádně nevychutnal. Byl jsem režisérovi vděčný za to, že omezil bezbřehé tlachání postav na minimum; jistý zámořský kritik naopak úbytek "morbidních samomluv" zhodnotil záporně, stejně jako ponoření příběhu do barev podzimu a rozkladu. Mně ani to druhé nevadilo a obecně nemám, co bych filmu vytkl: obraz nepřekrývá slovo, podstata zůstala. Ten ruský světobol, jako tolik věcí v zemi, kde zítra zas jednou znamená včera, největší na světě! (Píšu tohle v době ruské invaze na Ukrajinu a myslím na to, o kolik jednoduššívždyckybylo narodit se v Čechách...)(31.03.2024)