Slepička Rjaba (1994)

Mám rád ruské filmy. Ale musím přiznat že jsem od tohoto filmu čekal víc! Hlavní postava se občas chová zmateně a nelogicky. Možná jsem ovlivněn Mrazíkem kde  Inna Čuriková hrála Marfušu. Celkově film hodnotím kladně. Rozhodně mě potěšila Česká televize že film zařadila do vysílání i když je doba taková jaká je! Jen škoda že ostatní ruské filmy jako např. Moskva slzám nevěří a nebo Ironie osudu aneb Rozhodně správná koupel jen tak asi v Tv neuvidíme.

Skvelý obraz ruskej postsovietskej spoločnosti. Vtipným spôsobom karikuje na príklade Asyi Kľačinovej zmýšľanie bežného ruského človeka. Napriek perestrojke a prechodu na voľný trh, pretrváva v dedine kolchoznícke stádovité myslenie a závisť. Jedine Čirkunov je reprezentantom "západného" myslenia a zavádza u seba moderné zmeny. To je však tŕňom v oku zbytku dediny.

Film nedosahuje uměleckých kvalit snímku Příběh Asji Kljačinové, na který Končalovský téměř po 30 letech volně navázal. Zatímco první film byl až drsně realistický v zobrazení sovětské vesnice po válce, tentokrát se optika změnila a Končalovský natočil drsně sarkastickou parodii na ruskou vesnici v době jelcinovského rozvratu Ruska. Snímek je pro středoevropana až nepříjemný v mnoha detailech, Končalovský si ale tento hořký výsměch ruské mentalitě může jako Rus, byť emigrant, dovolit, asi jako si Židé mohou dovolit vyprávět drsné vtipy o Židech. Netuším, jak byl tento hodně nelichotivý snímek přijat v samotném Rusku, nicméně zahraniční divák má šanci při jeho sledování pochopit, proč v Rusku a do značné míry i v mnohých jiných postsovětských republikách, například na Ukrajině, nemůže nikdy vzniknout liberální demokracie západního typu. Až to pochopí i západní politikové, možná bude šance leccos ve vzájemných vztazích napravit.

Soudě podle filmu, bolševický pokus o vytvoření nového sovětského člověka bolestivým způsobem selhal. Měnili se vládci, střídaly se ideologie, ale ruský venkov zůstává stejně pasivní, prochlastaný a závistivý, jak o tom v minulosti psali mnozí ruští klasici Gogolem počínaje. Dřív mohli krást jen komunisti, teď je demokracie a můžeme krást všichni, zní replika jedné z postaviček a místní kolchozníci se tímto mottem úspěšně řídí. Končalovského film dobře vystihuje atmosféru jelcinovského Ruska 1. poloviny 90. let, kdy místo dohánění Západu začali Rusové napodobovat poměry ve střední Americe. Jako satira funguje Slepička Rjaba obstojně, režisér dokáže řadou scén přesně vystihnout bolavá místa společnosti. Třeba když podnikatel pacifikuje vzbouřené kolchozníky pár lahvemi vodky. Korupce je v Končalovského snímku všudypřítomná a většinou není drahá. S označením komedie bych už byl opatrnější. Ten film je vlastně docela bezútěšný a bezvýchodný. Není s kým se ztotožnit a komu fandit. Končalovskij je pevnější v kramflecích coby režisér, jako scénárista oslnivý výkon nepředvedl. Zápletka se zlatým vejcem mohla být dotaženější a nabízela mnohem víc vtipu a hravosti, než z ní Končalovskij nakonec vytěžil. Hromada morálně pokřivených postaviček si přímo volala o situace plné černého humoru a jízlivých šlehů. Nu což, i s ohledem na přítomnost skvělé Inny Čurikové alias Marfuši se nakonec přikloním ke 4 hvězdičkám a 70 % celkového dojmu.

Po čtvrtstoletí od vzniku lze v tomhle filmu jelcinovské (!) éry obdivovat jednak punk při zpracování (ještě jsem neviděl takhle trefně nafilmované "honičky"), jednak polystylovost - film má černobílé retrospektivy z Končalovského filmu o Asje z roku 1966, má fantastickou scénu, je realistický i folkloristický (cikánská svatba). Je to něco mezi Kurvahoši a Je lepší být bohatý a zdravý... - nicméně po Rusku: patříme do stejné kulturní oblasti a je to fajn. Film není tak umělecký, ani nejde tak do dřeně jako Muratové Astenický syndrom. Zároveň je chvilkama po staru pomalý - Bílé noci pošťáka Alexeje Trjapicina jsou v tomhle modernější, tam je absence tempa naroubovaná na transcendentálnost atmosféry a la Tarkovskij. Přesto mi to vychází na pět* - je to velmi dobré, velmi vtipné, velmi trefné. Bez happy endu.