Drazí soudruzi! (2020)

Náhodne objavený film na odporučenie, ktorý som vyhľadal hlavne z úcty k režisérovi Končalovskému, tvorcu Sibiriády, či Splašeného vlaku. Skvelý režisér a veľmi dobrý film na tému skutočnej udalosti v Novočerkašsku (teraz trochu spoiler!), niečoho ako plzenská stávka v roku 1953, s podobným vyústením, podobným osudom zúčastnených, rovnakým príbehom zatajovania a snahy navždy to ukryť niekde v tme. Film pôsobí ako hraný dokument, čiernobiely, 4:3, presné dobové vykreslenie reality Sovietskeho zväzu v roku 1962 za Chruščovovej éry. Aparátčici a straníci, žijúci vo svojej bubline, s mimoriadnymi prídelmi, a vtedy pre domácich nedostupným luxusným tovarom, stále snívajúci o stalinskej dobe, keby sa takéto veci jednoducho nemohli stať. Upadajúce hospodárstvo Sojuzu viedlo v tej dobe k pauperizácii bežných ľudí. Viete si predstaviť, že vám oznámia zníženie platov až o tretinu a súčasne zdraženie základných potravín, pričom už vtedy sú jediným hojným sortimentom v obchodoch kovové prázdne regále? Výbuch hnevu a zúfalstva miestne orgány zaskočil. Tu ma trochu vyrušil pomerne komický prvok - skoro všetkých rozčuľovalo hlavne zdraženie kefíru (ale my scifisti si pamätáme, že aj v románe bratov Strugackovcov Slimáčik na úbočí, sa hrdlá hojne prelievali práve kefírom, tak to asi bude pre Rusov mimoriadne dôležité). Hlavná hrdinka, správna súdružka  a súčasť miestnej verchušky, je konfrontovaná s realitou totalitnej spoločnosti, ohrozením svojej dcéry a odhalením, aký vlastne pokrytecký je umelo vytvorený falošný obraz spoločnosti, ktorá mala prevyšovať všetky ostatné. Ale ani to však zásadne nedokáže otriasť jej komunistickým presvedčením. Napriek tomu, že som to odpozeral so "zatajeným dychom", tú kompletnú piatu hviezdičku si nezaslúži kvôli amícky cukrkandlovému záveru, ktorý celkový dojem trochu pokazil. Aby sa medzi mŕtvolami objavili dve s totožným poznávacím znakom, je silne nepravdepodobné. Aj keď zase pri nedostatku všetkého vo vtedajšom ZSSR sa tá diera mohla objaviť u viacerých (neurčitý popis, aby som stále nespoileroval). Ale aj tak dobrých 90%... Film patrí spolu s Leviatanom k vrcholom súčasnej ruskej kinematografie.

Výtečný film natočený na základě skutečné události, která se stala v roce 1962 v ruském Novočerkassku, kde dělníci stávkovali za vyšší mzdy. Film ukazuje, jak se k tomu stavělo nejvyšší ruské vedení, armáda, KGB či strana. Film je veden na příběhu matky, členky výboru strany města a oddané komunistky, a dcery, která stávkuje. Film by měli shlédnout povinně všichni obhájci Ruska, aby viděli, že Rusku nezáleží ani na vlastních lidech. Hlavně všechno jako vždy ututlat a zapomenout a počkat na rozkaz svrchu, i když osobně bych jednal jinak

Rusko není země, ale životní styl. Aneb jak skvěle vystihnout gerontokracii a totalitu sovětského i dnešního Ruska a sektářské myšlení Rusů. Hlavní aktérka by sama trestala demonstranty co nejkrutěji, tedy až dokud nejde o její dceru. A když zjistí, že systém jsou svině kolegové komouši, vyřeší to po Rusku - lopne si vodku, zpívá budovatelské písně a touží po zmrtvýchvstání masového vraha Stalina, který přitom zavedl smrtící metody, které ona proklíná. Čemu má prý věři, když ne komunismu? A když se to celé ukáže jako peklo, raději vše vyhodit do luftu, spálit, továrny, města, všechno, a pak začít znovu. Co znovu? No znovu budovat totéž! Prostě co soudruh dělá, dobře dělá, i kdyby mi podřezával krk a je mou povinností k vlasti mu přitom pomoci, aby mu nůž zajel hezky hluboko a já dostal posmrtně medaili hrdina SSSR. Stejně vymleté mozky jako severokorejci, baby od guru Járy a kovaní nacisti.

Drahá soudružka Ludmila si nechala omastit pusu za pultem koupeným špekem, který se ostatním tak snadno nedostával. Úřednické výhody uplatňovala i při hledání své dcery, která se účastnila protestů proti zvyšování cen. Z cesty zaryté soudružky ale začíná pomalu scházet poté když zjišťuje, jak se informace tutlají, přebarvují, jak se lidé chovají k lidem a jak vlastně funguje strach. Všude špitání, mrtvoly v masových hrobech, aby se o nich nikdo (ani rodiče) nedozvěděli a (ne)řešení problémů. Celkem svižně plynoucí prozření s „úsměvnými“ scénami, kdy se musí kvůli krvi přebetonovat náměstí, candrbál na místě činu, doporučení k likvidaci protestujících a další. Velké plus, že se jedná o Ruský!! film.

Veľmi príjemné prekvapenie po dlhom čase. Film som síce registroval, ale dlho mi trvalo, než som si ho pozrel. Nemyslím si, že by takýto film o Rusoch dokázal nakrútiť zahraničný režisér. Možno tie davové scény áno, ale hnutia mysle jednotlivcov v žiadnom prípade.  Rád by som sa dozvedel o reakciách Rusov pri jeho sledovaní, lebo príslovie o krivom zrkadle funguje. Film je presný, predovšetkým v detailoch. Dva mesiace som prežil v Moskve, takže viem oceniť tú drobnokresbu, ktorú predviedol v svojom diele Končalovskij. Škoda, že v druhej polovici trochu stratil dych, inak by to bol za päť a výkon Júlie Vysockej na Oscara.