Strašidla ze Spessartu (1960)

Je celkom dobre možné, že Strašidlá zo Spessartu sú najlepšou časťou zo Spessartovských komédiií, ale ani to ma neprimäje, aby som išiel na tri hviezdičky. Je to všetko veľmi staré a naviac v Česku je obrovská konkurencia v Saxane, Rumburakovi, Bielej pani, Ohnivých ženách a množstve ďalších filmov. Takže Spessartovské strašidlá už iba do filmového archívu pre fajnšmekrov a zvedavcov.

„Proč myslíš, že jsou tak najednou zticha?" „Možná, že už ho Charlotte škrtí." I po letech stále zábavná hudební komedie, byť už ne tolik, jako když ji člověk viděl v té pradávné době. Nevzpomínám si na film, kde by byly úvodní titulky zpívané. Pro mne vždy lepší než Hospoda, jelikož jsou zde strašidla. A prostředí zámku evokuje gotické horory, i když samozřejmě hrůzy mohlo být více, ale je do zkrátka komedie. Ne tak třeskutá, jako je třeba Bílá paní, jenže Němci v NSR se holt tehdy měli lépe než my. Přesto nechybí rýpnutí do Rusů, Američanů, komunistů, kapitalistů. Památnou scénkou je pak obnažená svastika v soudní síni. A samozřejmě pro děti asi nejzábavnější je fotbal s useknutou hlavou. Pulverová byla sympatická a Wiederová šťabajzna. Plný počet ponechávám z čisté nostalgie a také proto, že jsem se přeci jen bavil. „Mački, mački!"

Jedna z nejlepších komedií co znám. Bývalí loupežníci zazdění do starého sklepení se při stavbě autobahnu dostanou na svobodu ve formě strašidel a pomáhají komtesce zachránit její majetek. Muzikál s řadou pro mne velice nostalgických, ale krásných a melodických písní, skvěle přeložených do češtiny a mistrně interpretovaných. "My vám píchnem ve všem", "Na to musí být dva, jedině dva" a především "Myslíte, že v Bonnu nejsou strašidla". V době militarizace bývalé NSR (s tou dírou na Rýně jako hlavním městem) to byla odvážná satira hodná skutečně demokratického státu. Nebo ta závěrečná ukázka americké povahy, která se rozhodla strašidel ze Spessartu využít k prvnímu letu na Měsíc ("přidej plyn, Rusové nás chtějí předhonit"). Směju se tomu celý život.

Keďže sériu obohatili duchovia, pribudlo veľké množstvo infantilného humoru a štýlu grotesky. Prvý diel mal atmosféru, ktorá bola bežná v starých dobrodružných rom-com. Tento zmenil výhybku a zrejme doplatil. Z môjho pohľadu, kvalitatívne v rámci obsahovej stránky degradácia, v rámci komerčného kalkulu update.

Spessart mi popravdě nic neříkal, a tak jsem až později zjistil, že vlastně začínám druhým dílem. Není to nějaká dokonale třeskutá komedie, ale přesto zde jsou momenty a některé hlášky, které mi přišly nesmírně vtipné. Romantická rovina mi přišla skoro otravná, stejně jako muzikálová čísla, ale sem tam jsem se pěkně zasmál.