Stranou Satana (2011)

Hlavná hrdinka mala podľa všetkého otca tyrana, ktorý jej dosť ubližoval (ako presne sa vo filme nikdy nepovie). Hlavný hrdina - akýsi tajný ctiteľ - jej pomohol zbaviť sa otca a zločinom ju vykúpil z toho utrpenia, ktoré doma prežívala. Odvtedy ju zlo začalo akosi mysticky priťahovať. Veľmi nekonvenčný film, plný nejasných symbolov, bohatý na možné interpretácie.

Muž a mladá žena spolu chodia na prechádzky. Melancholicky zvlnenou krajinou mokradín a šachoriny. Polo zarastené piesočné duny. Kukuričné polia, kravy. Vidiecka pustatina bez výrazného turistického cieľa. Bez ľudí. Vzťah bez sexu. Málo stromov. Sem-tam prehodia vetu. Muž pomôže žene vyriešiť problém s mužmi, čo ju obťažujú. Občas sa posadia v tráve a mlčky hľadia do krajiny pred sebou. Krajinu zachváti požiar, dievčinu neznámy násilník. Muž prespáva v krajine pri rozpadnutom múriku. Keď prší, zmokne. Dievča pripravuje chlapíkovi obložené chleby. Po násilnom prepadnutí slečny sa stane zázrak. Za odmenu sa chlapovi ujde vlčiak. Kráča so psom po ceste. V ústrety budúcnosti. Dievča sa zmieruje s matkou. Kontemplatívne, no k dokonalej spokojnosti o trošičku dlhšie.

Metafyzická hříčka francouzského nonkonformisty Bruno Dumonta vystavuje ke zvážení nejeden otazník, aniž by se divákovi snažila jakkoli pomoci. Nekonvenční narace komplikuje čtení „děje“ záměrně, zanechávajíc tak v divákově lebce stopu, které se nelze jen tak zbavit. Dílo nabízející mnoho výkladů je zapouzdřeno do provokativně jednoduchého vizuálu, který sám hraje ve snímku významnou roli. Široké scenérie větrného pobřežního kraje francouzské Normandie odkazují k týrané duši děvčete, které se potuluje pustou a nevlídnou krajinou svého nitra s nesympatickým společníkem – personifikací ďábla, ponoukajícího dívku ke krajním činům. Akt pomsty vykonaný mužem je ve skutečnosti obrazem skutku provedeného rukou samotného děvčete. Závěrečný zázrak pak evokuje odpoutání se od temných dnů minulosti. Film nerelativizuje zlo páchané jednoho na druhém. Snaží se pouze zobrazit skryté pohnutky, které při troše poctivosti v sobě nalezne každý.

Absolútny film.. Naturálny, harmonický, uhrančivý. Ako by vyzerala súčasná spoločnosť bez Cirkvi? Bez Biblie? Bez Boha? Bez Diabla? Takto. Návrat k archaickým mytologickým koreňom kedy človek rozumel prírode čisto intuitívne a slová zaznievali, len keď boli nutné.
Niečo podobné som sa dlho snažil napísať a o niečo podobné sa snažil aj Antonin Artaud. Ajhľa. Stalo sa.
Fantastickí herci, netreba zabudnúť. Silný, silný zážitok.

Bruno Dumont má obrovský záběr, žádným ze svých předchozích filmů se nenechává svazovat, všechno promýšlí znovu a z gruntu, co do témat, dějišť, zpracování. A také spletitosti, komplikovanosti a pochopitelnosti. Jeho film "Odstup Satane" (pokud by to mělo znamenat "mimo, vně, nebo stranou, pak by se fim zřejmě jmenovat "Hors de Satan") je sice co do prostředků jedním z nejjednodušších, ale myšlenkově jedním z nejsložitějších - ať se s tím porve kdo chce a jak chce! Kdo je oním chlapem (le gars), který bloumá krajem, chvíli je zde a pak jde jinam, nevynechá žádný podnět k uvolnění své brutality, vystupuje jako anděl milosrdenství i jako anděl zkázy. Ale Satanem není; Satanem je to, co k němu přistupuje, a to, co od něj odstupuje.