Stopy ve skle (1986)

No, místní hodnocení (53%) rozhodně nesdílím, protože něco tak divného a hlavně zmateného jsem dlouho neviděl. Sice jsem viděl pouze druhý díl, ale pokud byl první stejný, jako tento, opravdu mi stačilo přečíst si doprovodný text na teletextu ČT2. Banda čtyř kluků čeká v domě jednoho z nich (Martina, jak jsem pochopil) a najednou střih, Martin jde k nějaké dívce, která na něho křičí aby vypadl a za pět minut se spolu líbají; po aktu se však dozví, že "stejně byla poslední", což ho naštve (a přiznávám, koho ne?), začne utíkat, aby ho na sídlišti málem přejelo auto, které bylo podle vše kradené? Chtěli ho zabít? Nebo jenom náhoda? Střih, Martin chce odejít z party, jenže musí zaplatit "taxu" za odchod z party, tak ho napadne vykrást byt vlastních rodičů! Takže to byla retrospektiva! A závěr filmu, kdy se rodiče vrátí do totálně zdemolovaného bytu a po křiku "je to moje vina" začne Martin najednou lézt na skálu a přijdou titulky... No, ani jsem tak nějak nepochopil, pro koho byl film určen. Pro dospívající Martinova věku, aby se nepřidávali k takovýmto partám? Nebo snad pro rodiče, aby se dětem víc věnovali?(31.08.2010)

Zajímavý námět. Herectví kvarteta představujícího sídlištní floutky je přesvědčivé. Příběh doplácí na tápající scénář – zbytečně rozmělněno do dvou dílů. Epizoda s dívkou nedotažená. A samotné otevřené finále je skutečnou spouští. Hudba Josefa Spitzera udržuje celou dobu napětí, ale při scéně se střepy je zvolen nevhodný podkres.(31.08.2010)

Mladík ze spořádané rodiny Martin utápí svůj volný čas a marně hledá smysluplnou náplň volných dnů. Vše změní dnem, kdy se seznámí s partou vrstevníků, kteří nudu zabíjí činy, které se normálním lidem příčí. Dvoudílné Československé televizní drama režiséra Viktora Polesného v hlavních rolích s tehdy nadějnými dvacetiletými uchy Potměšilem, Matáskem a Langmajerem.(25.08.2010)