Monstrum (2017)

První hvězdička za námět, druhá za celkem přesné, i když, dle mého názoru, naprosto nedůstojné zobrazení osudu pana Švece. Téměř každý dialog je nezvládnutý, jak kdyby jej vymyslel žák ZŠ, slovní zásoba by byla příliš moderní i pro 90. léta, natož 50. Hlavně proč ty moderní vulgarismy? Arogance Martina Krause by jej tenkrát klidně mohla stát život. Polovina herců navíc mluví tónem jak kdyby si scénář přečetla jednou. Kostrbatý příběh s atmosférou vůbec nepřipomínající 50. léta, původní snímky působí až kontrastně, škoda, že jich autoři filmu neviděli víc a neinspirovali se. Na konci jsme ještě k tomu dostali cca 10 minut směšnýho kýče jak z Vyprávěj.

Promarněná příležitost. O schematické a zideologizované době snad nebylo nutné natáčet takto neméně schematický a propagandisticky zideologizovaný film, jen s opačným znaménkem. Přitom osobnost Otakara Švece a jeho prokletí osudným vyvrcholením jeho tvorby dávaly šanci stvořit opravdu výjimečný filmový příběh. Bohužel se tak nestalo.

…a to se nám Pražáci posmívají skrz to naše miniaturní černý dildo. Obryně Stáňa jednou přičupne a celej slavnej brněnskej orloj natotata zmizí. Když se nakonec mohl ztratit i Stalin s celou svou frontou na maso… Na tomhle filmu mě ohromně baví ta ústřední myšlenka- utrpení tvůrců tak ostře sledovaného uměleckého díla. Vůbec jsem navíc nečekal, že si filmaři/ televizáci tak vyhrají se všemi těmi modely a studiemi a výkresy…, a že nakonec uvidím i kus pomníku, kterej stihl zmizet, než jsem se narodil. Už sám tenhle fakt je za mě WAU. Budovat a záhy likvidovat něco tak gigantickýho… Komunisti byli šílenci. (A producenti tohohle TV filmu vlastně taky. Jen s opačným znamínkem.)

Viděl jsem po delší době podruhé. Je to úžasný, nadčasový film, který zachycuje náš fenomén – švejkování – a to, co bychom dnes nazvali resiliencí, na příkladu jedné kulturní kauzy, velmi výrazné ve 20. století. Všimneme si mj americké vlajky pod Petřínem. Po popravě Horákové vztahy usa-cs ochladly.

Zdařilý film, který bych si dovedl představit sledovat i v kině. Má jasný záměr a cíl, tah na branku, ale není triviální. Herecké výkony jsou spolehlivé a přesvědčivé, nepřehání se melodrama. Film je přímočarý jako hlavní hrdina, který se za všech okolností snaží nahlížet na život věcně a bez sentimentu. Těší mě, že jsem zase jednou viděl Jana Novotného v zajímavé roli, protože jeho styl a charisma jsou mi blízké.