Past (2020)

Jo, dnes uz komunisticko monsterprocesy a  represalie 50. rokov su notoricky zname, informacii je prilis vela. Ale to, aby nejaky reziser natocil odsudenie tych bestialnych vrahov, kde komunisticka sparvodlivost zasiahla spravodlivo, tak to nie, toho som sa este nedockal. Naprikald - bestialna vrahyna bola Anna Dudasova. No o dolapúeni a odsudeni bestialnych vrahov, ktorych dolapila komunisticka spravodlivost, o  tom sa tu filmy netocia   20 %

Stále mám pocit, že si ne úplně každý uvědomuje, anebo dokonce dokáže připustit, co se tady ještě celkem nedávno dělo za ohavnosti, a jak obrovskou jizvou jsou na naší historii padesátá léta a do jisté míry totalitní doba obecně, ze které se možná nevzpamatuje ani ještě ta nadcházející generace a její vlivy a principy v nich ještě zůstanou.. Každý film jako je Past, každá výpověď o zmanipulovaných politických procesech je nutnost, nejen aby nikdo nemohl nedůstojně označovat politické šarvátky za Politický proces a odvolávat se na komunistické degradace právního státu, ale aby si lidé uvědomili, jak snadno se to nakonec může vrátit, když tolik milionů lidí bylo tak dlouho slepí k potlačování snad všech politických práv.. Příběh Jiřiny Štěpničkové je tragédie o praktikách tehdejších úřadů a možná i snaha o pochopení spolupráce s danými institucemi. Přitom i tady zcela konkrétně vidíme bezpáteřnost komunistického systému, který rehabilitoval svoje zločince přesně když a tak, jak mu to zrovna přišlo vhod, jen aby pokaždé potvrdil nulovou kredibilitu.. Nerozeznáte televizní poměry i přesto, jak moc civilní se Past od počátku snaží být a nádherně se veze po hereckém výkonu vynikající Zuzany Stivínové či o kontrastně působícího bezpáteřníka Igora Orozoviče, kteří odvádí životní práci a se vší úctou ke svým předobrazům vměstnávají do snímku zase víc lesku. O to víc je ke škodě, když to tolikrát působí až nesoudržně a tvůrci nejednou nejsou schopni diváka přirozeně vést časovou osou.. Past je mimo jiné jakýmsi zvěčněným memoárem, na který se může Jiří Štěpnička dnes podívat a se slzami v očích si připomenout, kam až se za ty roky jeho rodina vyškrábala. A má to cenu!60%

Začiatok 50. rokov a prvorepubliková herecká hviezda s maloletým synom sa pokúsi opustiť v totalitnom ošiali sa zmietajúcu vlasť premilenú s úmyslom započať hereckú kariéru v slobodnejšej cudzine. Bohužiaľ celý prechod za hranice je eštebácka habaďúra, herečka je prichytená, potomok poslaný do decáku a nasleduje vyšetrovanie, súdenie, spiklenecké špionážne centrá a petície od kolegov z divadla. Atmosféra stalinských časov je vystihnutá dokonale, Zuzana Stivínová v hlavnej roli je vynikajúca a príbeh, aj keď nie je úplne historicky presný ma chytil miestami až za srdce. Trošku odbytý sa mi zdal pobyt v base a ani mená ostatných hercov nemuseli byť zmenené, ale inak veľmi dobré.

Film je překvapivě silnější v poslední fázi, tj. po propuštění Jiřiny Štepničkové z kriminálu, kdy ze sebe setřásl černobílou schematičnost zobrazení 50. let. Ne, že by snad ta doba byla v něčem lepší, ale většina dialogů šustila papírem a herci nebyli ve svých rolích skutečně uvěřitelnými živými figurami, až na Zuzanu Stivínovou.

Trochu plytký televizní film1)  má docela dobrý scénář, postavy jsou dobře zahrané a ani vůči režii nic moc nemám. Co se mi nelíbí je, že pohnutý osud paní Štěpničkové v tomto podání mě za srdce nevzal._____ 2)  Pěkný je dobový vzhled herců i hereček a výprava vůbec._____  3)  Zaujali mě skvělá 47letá Zuzana Stivínová (Štěpničková), 34letý Igor Orozovič (vyšetřovatel), k nepoznání upravená 49letá Kristýna Frejová (prokurátorka), 40letý Daniel Bambas (herec Pilát s výčitkami svědomí) i výborný 7letý Adam Vojtek, později 16letý Štěpán Gajdošík (syn Štěpničkové Jirka).