Stíny a mlha (1991)

Shadows and Fogjsou autorským přepisem aktovkyDeath(1975), kterou Allen reagoval na Ionescovu hruThe Killer(1959) a celé to dohromady je poctou německému filmovému expresionismu a Kafkovi. A přesto, anebo právě proto, je to naprosto parádní zážitek. Milý film se specifickou estetikou, laskavým humorem a fantastickým obsazením. Samozřejmě to nikdy nebyl film pro všechny, jak by taky mohl, ale kdo má rád inspirované zdroje, má velkou šanci si to užít. Kdo by čekal klasickou konverzačku s tím typickým Allenovým roztržitým mužíčkem, bude muset hledat jinde anebo přijmout fakt, že to jeho alter-ego může fungovat navzdory času a prostoru.

Skvělá komedie, která dokládá rozmanitost Allenova talentu. Postava, kterou zde ztvárnil (resp. jeho repliky), mi přišla strašně vtipná, ale sedlo mi to prostě celkově - kamera, soundtrack, obsazení (až na tu Madonnu, kterou jsem tam nějak nepochopil) i ten bláznivý děj, na který je člověk u jeho filmů už zvyklý. Asi to nebude film, který by byl po chuti každému, ale osobně ho řadím k těm, které se Allenovi určitě povedly.

Ze začátku to nevypadá tak špatně, Max Kleinman má v sobě a kolem něj atraktivní kafka-eskní element, ale brzy se z něj stane karikatura, házející vtipy ne tolik špatné, ale spíše prvoplánové a tím pádem ani trochu vtipné. Ba dokonce hůř. Zbytek filmu naprosto selhává ve vyobrazení vraha do takové míry, že je to anti-napínavé a anti-vtipné. A to je skutečný problém. Když už se nedokážete ani smát směšnosti. Směšnosti života? Říct, že vážnější témata jsou vyobrazena povrchně je ještě velký eufemismus. Film nemá odpověď ani na mnou imaginárně nadnesenou korupci, fanatizmus, porušení etického kodexu či nihlismus. Jediné co film nezapomene doručit je těkolik trapných deus ex machina.

Nemohl jsem se ubránit pocitu, že Stíny a mlha vzdávají poctu Hammerovským hororům z padesátých let a jsem za to rád - první Draculové série s mistrem Lee mám rád. Všudypřítomná mlha a černobílé zpracování by mohli vyvolávat i pocity tísnivosti, ovšem tento element kompenzuje tradičně neurotický Kleinman, který je součástí plánu k chycení tajemného vraha. Tentokrát je charakter obohacen dvěma zvláštnostmi. 1) Nikdo mu za celý film neřekne, co má vlastně dělat- leč se stále každého ptá. 2) Všichni ve městě ho nesnášejí, a v 99% se nedozvíme proč. Jako by to byl úzus města.
Já se bavil velmi.

Od Allena jsem toho zase tolik neviděl, ale tenhle patří určitě k nejlepším - skvostná černobílá kamera, hereckej all-star team, všechno se stane během jedné zmatené noci, kdy se hledá tajemný vrah. Děj poletuje cirkusem, bordelem, márnicí, temnými uličkami s nesourodou směskou postav, přičemž dohromady to vytváří kouzelnej celek, kterej se dá kromě prvního plánu číst i jako cesta životem - z poklidného zajištěného života vás něco vytrhne, a vy nakonec začnete přehodnocovat, jestli to všechno vůbec stojí za to....

Ten šedý klobouk. Dřív nebo později si všichni budeme muset nasadit ten šedivý klobouk kompromisu