Šťastný Lazzaro (2018)

Keď dáš človeku slobodu, dáš mu vlastne utrpenie, lebo si s ňou nevie poradiť. Akoby som počul mnohých na dnešnom Slovensku, ktorí odmietajú demokraciu, lebo sa nedá žrať. Chcú návrat veľkého panovníka, ktorý im povie čo majú robiť a ako majú poslúchať. Desivé ! Desivé bolo aj to ako chudáka Lazzara zneužívali aj jeho bratia a sestry. Tí chudáci si vlastne priali, aby sa vrátili staré dobré časy zdierania a nevedomosti. Desivé ! Ale inak mágia filmu na mňa fungovala, zlupol som ho jedným dychom. 71 %

Od jisté doby mě fascinují svébytné komunity odtrhlé od zbytku světa, jakoby se v jejich územích a životech pozastavil na pár desítek, stovek, někdy až tisícek let veškerý čas. Což je jeden z důvodů, proč mě v minulosti uhranulo více filmů Wernera Herzoga nebo Petera Weira, a také proč mě dnes oslovil iŠťastný Lazzaro. Zde ta oddělenost není až tak extrémní, mj. když mladý markýz z města občas vytáhne mobil nebo hudební přehrávač, další z hostů dělá pro reklamu... jenže veškerá chudá komunita lidí, zde trvale usazená, neustále pracuje ve stylu otroků pro svou paní šlechtičnu, která je bez vyplácení mzdy zneužívá pro svůj blahobyt a obchod. Film na mě ale nepůsobil tak depresivně, jak se z popisu mohlo zdát: Paní režisérka dokonale využívá poezii jedinečných přírodních míst, atmosféra mě tu od úvodního hudebního čísla naprosto vtáhla do prostředí, cosi se tu neustále děje a s nezvyklým plánem markýze záhadně stoupá napětí. Druhá polovina s nečekanými zásahy je plná nejen překvapení (které bych nerad vyspoileroval), ale také spousty silných a uhrančivých scén, které jednou těží z nových či opětovných setkání, nových zážitků či příchodu nových postav, ale také z až magické síly vybraných okamžiků – třeba v „hudební“ scéně v kostele (a před ním), putování po Itálii různými způsoby nebo s přítomností bílého severského vlčáka v posledních scénách. Chvílemi jsem tápal, proč název zdůrazňuje postavu, která často působí jako vedlejší či jedna z mnoha, ale po skončení mám jasno... Za mě velmi originální zvolené téma a současně zdařilé a silné zpracování, což mám pocit, že je u současného artového filmu spíše zázrakem, než běžným zjevem.[90%]

Magický film so skvelým príbehom o prostých ľuďoch a vlkoch. Niektorý človek je vlk a niektorý vlk je človek. Lazzaro je pokojný mladík ktorý rád každému pomôže a nesťažuje sa. Práve jemu sa stane zázračná zmena, keď po nehode znovu ožije a vydá sa  do mesta pomôcť svojim priateľom, ktorí sa po oslobodení od markízinho jarma rozpŕchli.

Poněkud bizarní příběh na hranici představ a reality, relativizující lidskou bídu i vznešenost jak obrazně, tak doslova. Lazzaro, jediná opravdu čistá a bezelstná bytost, má zde své alter ego ve vlku samotáři, který nezapadá svou nezáludnou naivitou do lidské smečky a je tak odsouzen k věčnému nepochopení a vyvržení. Pokud se tedy nenaskytne zrovna příležitost ho naopak využít ve svůj prospěch. Alegorie de facto jakéhokoliv lidského společenství napříč celou lidskou historií.

Snad inspirace dle jména biblickým Lazarem, zde dobrák, který to se svou dobrotou dotáhne až k jisté magické nesmrtelnosti. On, jako čistá duše chudá v duchu zrcadlí bídu všech okolo, aníž by chtěl někoho obviňovat a usvědčovat.  Filmu je třeba věnovat trpělivost, zvláště ze začátku, a když se sladíte s jeho rytmem, dojdete do šťastně smutného finále.