Zázraky (2014)

Tak tu máme další filmovou Gelsominu... "Zázraky", čerpající z režisérčiných vzpomínek (rodiče byli včelaři), nedosahují bezprostřednosti jejího předchozího díla, zvlášť v poslední třetině se ve scénáři najdou ne docela přesvědčivá místa. Celek si mě ale získal, tím spíš, že se odehrává v kraji, k jehož přirozené malebnosti etruská minulost dodává příchuť tajemna.

„Včely, včely, včely... art nám rozbzučely.“ Inspektor Trachta: „Poslyšte, to jsem se vás chtěl zeptat, co to tu všude bzučí?“ Správná odpověď je, že bzučí magorovi v plešaté kebuli. A mně málem taky. Prý: „Nenápadný klenot...“ A mohl by mi někdo vysvětlit, co se nám Alice a Alba Rohrwacher vlastně snažily sdělit? Něco o návratu k přírodě, heh? S takovou disfunkční rodinou? Poloviční bezďáci (ve finále úplní), matka pasivní trpitelka, čtyři dcery s dětstvím spláchnutým... medem. Plus otec despota s děravou kapsou a moudrými kecy: „Peníze jsou k ničemu!“ Jeden o deset let opožděný a proto asi letargický velbloud, vlezlá až šikanující rašple ze sociálky a jedna impresionisticky vymalovaná  televizní soutěž o sklizni: „Hrabe celé rodině.“ BZUČÍCÍ OKÉNKO:[][]V čem hledat poselství filmu a co při hledání budeme potřebovat:A)V některém z 32 úlů. Nutná je opatrnost.B)V jeskyni. Konkrétně v té s kdovíproč ztraceným (a jeho nalezení kdovíproč zatajeným) kukaččím mládětem z pasťáku. Potřebujeme baterku a nějaký víc smyslu dávající scénář.C)Pod velbloudem. Nezbytné je kouzelné pískání, aby se nám zvednul. Btw, po poselství filmu lze šmátrat i naslepo pod sedícím velbloudem, ale...[][]Správná odpověď je: „Bzzz... bzzz... bzzz...“

Všude se teď meduje. Z filmů jsem si mohl udělat medařský slovník, protože i překlady s medařskou tématikou se nyní častější než jindy. O to je ale lépe postaráno na internetu. V Zázraku či Zemi zázraků se medařská termonologie sice moc neprobírala, zato života kolem medu tu bylo hodně... Němec Wolfgang se přižení to Itále a s rodinou se uzadí někde v Umbrii či Toskánsku. Zplodí několik dcer a touží po synovi. Snaží se řídit rodinu, ale i přes svoji strohost a přísnost, se mu to příliš nedaří. Život by přesto šel svým zavedeným způsobem dál a dál, kdyby jim do života nevpadly dvě události, které rodinu na určitou dobu polarizovaly a atomizovaly - televizní šou "Zázraky venkova" (kterou režisérka nechává rozehrát se vší brutalitou) a pohyt mladého delikventa z Německa, přiděleného do rodiny "na převychování" (naopak velice citlivá záležitost).... Nic moc, ale přitom docela hodně. Především se mladé režisérce Alici Rohrwacherové podařilo "vtáhnout diváka do rodiny a nechat ho podílet se na osudech všech jejích členů" - pro mě to byla sympatická rodina, i s jejím velbloudem. (Připomnělo mi to příhodu z brněmského ZOO; k ohradě s bizony přiběhnul hošík a nadšeně vykřikl: "Takové malé vemblódek!"). Pozn. 1: Film trochu trpěl řežijní nevyrovnanosti. Pokud ale Alice Rohrwacherová natočí ještě další podobné filmy, pak se dočkáme buď jednoho majterštyku nebo všechny budou dokonalé ve svém celku. Pozn. 2 - po dvou týdnech: v zahradě mi kvetou, všechny stromy najednou, třešně, hrušky švestky, bez jediné včelky. Gelso! Přijeď sem. S celým svým vejchystem.

Popis znel lákavo, ale výsledok ma až tak neupútal, vlastne takmer vôbec. Kamerové prevedenie mi pripomínalo skôr 90te roky ako súčasnosť. A čo sa týka deju a postáv, tak tiež mi to prišlo viacmenej nezáživné, hoci prvotný potenciál som v tom naozaj videl. Čo dodať? Aspoň tá rurálna krajina talianskej Umbrie vo svojej malebnosti ma nesklamala.

Tento film mi vôbec nesadol. Nielenže mi v drvivej väčšine boli herci nesympatický, ale aj ten príbeh akosi len prešiel popri mne a nič mi nepovedal. Dokonca ani nemám nejmenšiu chuť vôbec uvažovať o tom, čo chcela autorka týmto celým povedať, čo sa mi stáva naozaj málokedy. Asi sme na seba proste natrafili v nesprávnom čase, pretože ešte aj tri hviezdičky pre tento film mi prídu v tejto chvíli veľmi veľa.Videné v rámci projektu 52 films by women,a aby toho nebolo málo ešte aj v rámciChallange tour marec 2016 - 30 dní so svetovou kinematografiou.