Spoutaná láska (1993)

Že Franco Zeffirelli dokáže natočit film, který je pro diváka přitažlivý a poskytne mu pěknou podívanou, o tom asi nikdo nepochybuje. Od filmů ovšem očekávám něco víc než jen pouhou „vizuální pastvu“. To, co Z. tímto svým filmem divákům sděluje, poselství, které přináší, za vizuální stránkou silně pokulhává. Hlavní myšlenka filmu se dá shrnout přibližně takto: „Klášterní život postrádá jakýkoliv smysl, je to nedobrovolné vězení podobné hrobu, dobré tak leda pro děti, kterých se chcete zbavit. Opravdová láska je jen ta pozemská, lidská, to je ten ,poklad v srdci', který je třeba uchovávat po celý život“. Svár dvou lásek? Ale kdež! Jiná láska – láska Boží či láska k Bohu – té se ve filmu najde pramálo. Hlavní hrdinka, nevinná, křehká, rodinou odstrčená a v sedmi letech odložená za zdi kláštera, o svém povolání říká: „Musím se stát jeptiškou. Je to můj osud.“ Dlouho jsem nemohla pochopit tu scénu se psem, až mi došlo, že proti týrání psa se sice Marie vzbouřila, ale svému týrání rodinou se vzepřít nedokáže, svůj osud trpně přijímá a vrací se do kláštera. - Které oko by nad to zneužitou, týranou nevinností nezaslzelo?! Dlužno říci, že režisér a zároveň scénárista Zeffirelli nám předkládá dílo sice líbivé, ale banální a kýčovité. Krásná podívaná, krásné interiéry i exteriéry, a přesto musím přiznat, že jsem byla hluboce zklamaná. Dokonce natolik, že jsem i s tou třetí hvězdičkou tentokrát hodně váhala. Film Spoutaná láska mi totiž tak trochu připomíná krásné, lákavě červené jablíčko, nádherné na pohled - ale s červem uvnitř. - - - - (Dodatek: Podobným kýčovitým sentimentem vyniká i jiný film Zeffirelliho – Bratr Slunce, sestra Luna. Viděla jsem ho před mnoha lety a nejsem si vůbec jistá, jak bych ho posuzovala dnes.)(06.04.2017)

Velmi zvláštní příběh o zdánlivě zahozeném životu mladé dívky, jejímuž otci se v novém manželství jeho dcera už nehodí do života tak se jí tak trochu zbaví a dá ji už jako děvčátko do kláštera. Život v klášteře se dívce jak vyrůstá líbí, ale cholera, která jde krajem způsobí její dočasný návrat "domů". Příběh vypráví střet této dívky, která působí neskutečně čistě a jakoby z jiného světa, s velmi zemským zbytkem rodiny. Opět vizuální pastva pro oči. Trochu dickensonovsky působící příběh, ovšem a la Itálie, takže více emocí a osudovosti.(08.06.2007)

Působivé, avšak kýčovitý podtón prosakuje celým filmem.(50%)(21.12.2023)

Silné, vizuálně nádherné drama o věčném sváru lásky pozemské a lásky k Bohu, kdy jedna vylučuje druhou, ač by se podle všech regulí měly harmonicky doplňovat. Problém nemá řešení a film je ani jednoznačně nenabízí, což mu však na ničem neubírá.(08.01.2012)

agónia a bolesť prúdi celým týmto filmom a je porozuhodné, že sa to tak podarilo!(29.08.2009)