Slavnost v botanické zahradě (1969)

Veselá alegorie s nádhernou hudbou Zdeňka Lišky, která dojímá až k slzám. Úžasná Zuzana Cigánová. Vtipný Satinský. Uhrančivá dívčí krása. Sluší to zde dokonce i Divíškové a to je co říct! Nejoriginálnější pan fotograf historie. Skvostná vizuální stránka. I to rozbíjení věcí zde má svou eleganci. Naprostý originál od samého začátku až do konce. Fantastické herecké výkony všech zúčastněných. Těch před kamerou i za ní. Křesťanská víra má v Babindole nezastupitelné místo. Ateistům se zde každý leda tak vysměje. Všichni vědí, že na prvním místě je povinností za dobrou úrodu poděkovat Bohu, až pak mohou propuknout oslavy. Oslava Božího stvoření a Syna Člověka – Ježíše Krista. Uvádí se hra o zázraku v galilejské Káně. Chytré podobenství. Citace z Bible. Nutná symbolika (Havetta, musíš tam dát symboliku, nebo ti to neschválíme!): 24:10; 24:40 – skrytá ruka; 29:04 – 3x6; 38:38-38:50 – poškozený globus. „Takhle se s hlavní náboženskou modlou nezachází, soudruzi!“ „Tak takhle teda NE, soudruzi!!“, zaznělo zcela jistě při schvalovací projekci od hloupého aparátčíka. Vesmírná propaganda: „Ploskozobý opeřenec obletí půl zeměkoule.“; 54:52 – plastika ďábla.

Tento film osciluje někde mezi genialitou a naprostou ptákovinou. Je plný smíchu, radosti, bláznovství, hraje zde krásná Marta Rašlová, ale dokoukat to je nadlidský výkon. Hádám, že natáčení probíhalo stylem "vezměte herce a točte je, jak blbnou". Určitě zajímavé, snad i originální (byť podobných ptákovin na Slovensku vzniklo určitě více), chápu jakékoliv hodnocení.

Čím více slovenských filmů sleduji, tím víc se mi zdá, že jim stále méně rozumím. Tento snímek byl hodně zvláštní. Postavy se zde míhaly sem a tam zdánlivě náhodně, stejně tak se to týkalo řady scén. Některé působily umělecky, jiné poeticky, esotericky atd. Žádný pořádný příběh zde vlastně nebyl. Spíše se jednalo o souhru řady drobných epizod ze životů místních lidí. Chvíli jistý druh alegorie, pak zase veselé skotačení lidí, které by našinec podezříval z užívání nějakých omamných látek. Mě to přišlo trochu jako obraz od Picassa. Nikdo pořádně neví, co tím autor zamýšlel, ale každý si v tom našel to své.

Zásah poetickými obrazy (v kapitolách). Přeexponované, ale krásně, stejně jako doba, ve které film vznikl; bláznivá slovenská povaha, plná emocí a vztahovačnosti, přirozeného intelektu, temperamentu ale i vzletu, až bujarosti.P.S.:teprve tady jsem si všimla jak byla Nina Divíšková nádherná bytost...

Dej svojho debutového celovečerného a felliniovsky kúzelného filmu umiestnil Elo Havetta do dedinky Babindol, miesta so silnou vinárskou tradíciou. K felliniovskej atmosfére príbehu výrazne prispieva aj hudba Zdeňka Lišky, v ktorej sa akoby trochu odrážajú štylizáciou príbuzné skladby Nina Rotu skomponované práve pre filmy Federica Felliniho (napr. použitie priznávkového doprovodu, alebo zoskupenia dychových nástrojov). Jedným z najhlavnejších motívov Slávnosti v botanickej záhrade sú zázraky, o čom svedčí aj úvodná scéna – zázrak pohybujúcich sa obrázkov – zábery z filmuL'Arrivée d'un train à la Ciotatbratov Lumiérovcov. Do Babindola následne prichádza vlakom Pierre – chlapík s husľami a šedivou bradou. A tam sa začína aj končí dojem, že dejová línia bude mať priame smerovanie... Havetta svoj film rozdelil do niekoľkých kapitol, ktoré možno ponímať ako akési impresie či pokus o zachytenie prítomného okamihu. V scénach sa často vyskytuje postava fotografa, ktorý má ako jediný možnosť zachytiť zázraky práve prebiehajúceho okamihu. Havetta vlastne nepotrebuje nijaký príbeh – na začiatku divákovi predstaví niekoľko postáv, a potom ich len nechá existovať. Myslím si, že so samotným motívom zázraku súvisí aj výber lokality – vinárskej oblasti. Nielenže bol Babindol založený na mieste, kde z krvi istého rytiera vytrysklo červené, ale s vínom súvisí aj jeden z najznámejších biblických zázrakov vôbec. Ostatne, vo filme sa vyskytne niekoľko biblických citátov a aj odkazov na grécku mytológiu. Havetta však divákovi neustále pripomína, že ide o film, o inscenáciu (prítomnosť kamier, použitie krátkometrážneho filmu bratov Lumiérovcov na začiatku). Pomocou kamery vytvoril slnečný a presvetlený svet, v ktorom vyzerá radostne aj pohrebná procesia. A aj keď Havetta upozorňuje na to, že možno preháňa a robí bláznovstvá, podstata motívu ostáva – zázrak nie je nič iné ako pozdvihnutie ducha, ktoré má význam iba v tom momente, v ktorom práve prebieha...