Slávko nedej se! (1938)

Další z komedií třicátých let, které si daly za cíl ukázat, že mladá, moderní žena nemusí být jen pradlena a kuchařka. Zdrojem největší zábavy je částečný flamendr Jára Kohout. Věru Ferbasovou a hraní její roztomilosti prostě musíte mít rádi. Škoda jenom je, že ona v řadě filmů hraje vlastně pořád stejně. Na druhé straně se jedná o docela krátký snímek a docela oddychovou komedii v níž i Theodor Pištěk nepředvádí nic výjimečného, ale svůj standart. Jenže jeho standart je pořád nadstandard jiných herců.

Průměrná pamětnická komedie s nepříliš originálním příběhem o přeměně ošklivého káčátka v krásnou labuť. Tentokrát se o to postarala Věra Ferbasová, ze které se časem pod přísným výchovným dohledem otce stala neohrabaná starosvětská puťka. Snaha získat srdce mladého fešáka Antonína Novotného ji přinutila na sobě zapracovat. Zapojila se do sokolského hnutí, které bylo tehdy v módě a podněcovalo v mladých lidech sportovního ducha. Darmo se neříká, že žena si vybírá muže, který si ji má dobývat. Zabralo to. Z dalších herců stojí za zmínku Jára Kohout s komickými, tanečními a kouzelnickými výstupy a Theodor Pištěk, který nikdy nezklame.

Slabší Lamačova komedie, není divu, že se tak často neuvádí. Její jednoduchý děj je od počátku čitelný a okopírovaný z podobných filmů: přeměna neohrabané ošklivky (hle, předloha Betty!), kterou dusí mentorování otce, který ve svých představách zůstal v dobách svého mládí, v moderní dívku milující sport, zábavu, tanec a rozptýlení v kavárnách. To vše kvůli tehdejšímu krasavci Antonínu Novotnému. Herecké výkony nelze vyzdvihovat, samozřejmě, Pištěk je svůj, Ferbasová má lepší role, Kohoutův humor mi nikdy neseděl, Letenská nehrála nic, jen poslední taneční číslo lze upopředit, když ji vidím hrát, spíš si uvědomuj ijejí krutý osud brzkých let... Fiala jako obligátní fotograf, sestava odbíjenkářského týmu sousedů mohla hýřit vtipem, ale taky bylo jasný výsledek. Stejně jako číslo ve fraku vypůjčeném u kouzelníka... Jen dvě hvězdy. Lepší.

Ve zdravém těle zdravý duch. Proměna starosvětské kudlanky nábožné, která si po večerech čítá v květomluvě v atraktivní, temperamentní dívku s nezanedbatelným sex-appelem je plná jemného, decentního humoru. Ten má na svědomí jak Ferbasová, která se v podobných převlekových legráckách ponejvíce cítila jako ryba ve vodě, tak především živelný Kohout, jehož operetní výstupy a bezprostřední fórky sem kupodivu bez problémů zapadají. Lamačův film, kromě jiného, vzdává hold zdravému životnímu stylu a sportu, který od dob Tyršova sokolského hnutí prošel rapidním vývojem: velký boom tehdy slavil nejen volejbal, ale také plavání, šerm, kanoistika a lehká atletika. A láska? Ta se nedá vynutit dávnými přísahami, jen opravdovostí citů.

Film sám o sobě stojí vcelku za houby, ale jedna věc je na něm zajímavá. A to je postavička strýčka dvojí tváře, kterou tam hraje Jára Kohout.
Po shlédnutí tohohle filmu totiž musí ve vás vyvstat dojem, že paní Náhlovská se zapomněla s Járou Kohoutem a zpolodila Josefa Aloise. Stejná mimika, stejná dikce, stejné brejličky a účes na blbečka... Josefe Aloisi Náhlovský, už vím, odkud máš svůj image.