Jindra, hraběnka Ostrovínová (1933)

Protože babička měla ráda filmy pro pamětníky, tak se i dnes na některý z nich podívám. Tentokrát to byla Jindra, hraběnka Ostrovínová.Spoiler:S každou holkou občas mává puberta a s Jindřiškou mává docela dost. Karel Lamač se mi do role vlastence - učitele moc nehodí (a to ho mám ráda jako Kantora ideála), dokonce mi příjde, že už mluví špatně česky. Některé scény v tomto zvukovém filmu jsou podány jako scény z filmu němého. Představitelka Jindry je krásně fotogenická ale protože je věkově starší než postava kterou hraje, tak jí tu prvně zamilovanou dívku stěží uvěříte. Naivní sestřenice Amálka je zmalovaná jak plakát, tak si ji ani moc neoblíbíte. Na druhou stranu se mi líbila scéna se služkou a zahradníkem. Pověru s kukačkou jsem až dosud neznala. Kolikrát spolu uslyší kukat kukačku, tolik budou mít dětí. "Sedm dětí, já se stydím." "Za děti se nemusíš stydět". Původní Klicperův román jsem nečetla ale svého času to byl "trhák" převážně vesnických knihoven. Film je podán umělecky a tak mi příjdou některé scény zbytečné např. stínové divadlo, hraní na hudební nástroje nebo němé scény. Jestli si tento film pustím ještě jednou, to umění přetočím a nechám si jen ty citové scény. Zbyde asi patnáct minut z celkové délky. Ten závěr s Jindřiným synem a učitelem Lípou znamená, že chlapec je věrným obrazem své matky, tudíž v Lípovi vyvolal takovou citovou reakci. Podle mého názoru nepovedený film. Určitě je pro film lepší napsat zcela nový scénář než vzít pár scén z oblíbené, přesto (i na třicátá léta) zastaralé knižní předlohy. Dvě hvězdy.

Strieborné plátno jak má byť! Popri parádnom Lamačovi tu máme dve parádne ženštiny - Mariu a samozrejme Jarmilku, z ktorých sa, mimochodom, prvá dožila 91 rokov a druhá dokonca najviac spomedzi českých herečiek. A tú chorobu jej človek proste nemohol baštiť, už na pohľad vypadala móc zdravo. Normálne ten level, ako keď Kirk Douglas hrával chorých a duševne i fyzicky zlomených ľudí, hehe.

Škoda, že nemám možnost srovnání s předchozími verzemi, ale vsadím se, že by to pokaždé byl úplně jiný film. Tady je navíc poslední romantický hrdina Lípa v podání Lamače a fascinující Jarmila Lhotová. Nadto Marie Tauberová také není moc k vidění a celkově jde o historicky velice zajímavý film v kontextu 30. let, kdy se zdálo, že od dědictví němého filmu bude udělán rázný krok vpřed, ale nikdy se nic nejí tak horké, jak se to uvaří.

"Zajímavé sekvence filmu s pečlivě volenými záběry exteriérů (O. Heller), plynule spojenými řadou prolínaček navozujících idylickou nostalgickou atmosféru znehodnocují toporné a patetické herecké výkony, kterým dominuje Lamačův ušlechtilý a naprosto dokonalý kantor-vlastenec." (Panorama českého filmu, s. 41)

Sentimentální národovecká červená knihovna nepotěší, ale potěší aspoň kamera mistra Hellera.