Sils Maria (2014)

Intelektuální hříčka, elegantně natočená a zahraná, z atraktivního prostředí soukromí filmově divadelních kapacit. Protkaná poetikou švýcarských Alp. Sebereflexe zkušené herečky ve vnímání stejné scenáristické předlohy ke hraní po dvou dekádách, z pohledu postavy na opačné straně příběhu, než kterou hrála předtím. Sebereflexe skrze dialogy, především při nacvičování dialogových scén s asistentkou, které mají skrývat onen sebereflexní kontext. Těchto dialogů je ale ve filmu příliš moc na to, jak moc drží onen kontext mezi řádky. A potenciál výjimečného festivalového zážitku postupně uvadá.

Film, co má neskutečný alpský lokace (speciálně ta mlha, která obeplouvá horské výšiny mi připomněla, když jsem v podobné situaci byl na Íslandu a nevzal jsem si zrcadlovku, to mě bude navždy srát, bylo to neskutečné, stát na ostrově a okolo tohle moře) a hlavně Juliette Binoche, která se i zde (jako vždy) nebojí jít do naha a hrát, co se od ní očekává až na dřeň (koneckonců s Assayasem se znají a psal jí to na tělo). (...) Maria Enders (Juliette) je slavná herečka, která se kdysi proslavila filmem o dvou lesbách, jedné starší, jedné mladší (tu hrála) a teď má dělat jeho remake (ke kterému ji úspěšně ukecá současný největší režisér Klaus), ale obráceně, jako ta starší. Její osobní provázanost s původní rolí, stejně jako kolaps manželství, smrt blízkého přítele a režiséra (původního snímku), nebo setkání s velkým hercem, kterého nesnáší, protože jí "ojel a pak nezavolal, dokud nebyla slavná", vytváří na Marii od začátku nátlak, který trochu tlumí přítomnost její asistentky, jako vždy divně-podivné Kristen Stewart, která se konstantně snaží Marii protlačovat, jak skvělá herečka je její "nová verze" v chystaném remaku (Chloë Grace Moretz), zatímco konstantně pochybuje o svojí roli asistentky, kterou nezvládá. Mezitím začne scénář, který s asistentkou zkouší zvláštně propíjet Mariinu roli a realitu, je obtížné odlišit, co je mezi dvěma ženami a co je jen příprava na roli, co jak která zvládá, filtruje, vše se tak nějak vpíjí, ale nebojte, film nepůjde tradiční cestou. A celkově je pak tématem hodně i hereččino stárnutí a i přestože ona se snaží od něj jakoby odvracet zrak, přicházejí za ní tvůrci, stejně jako scénárista na konci, který říká, že role kterou pro ni napsal je "bezvěkká", nespadající do pojmu času. Film naráží skvěle na pozadí a politiku filmového průmyslu, co to znamená tvořit film, co všechno jde do toho, než se vůbec začne a co to stojí či ne, posunout se s věcmi a přijmout je. Řekl bych že pokud tenhle snímek člověk vnímá pouze povrchově, jako film, jako ne-tvořící/ne-kreativní, odvrací svůj zrak od všeho toho, co je pod mlhou (a ta taky zmizí)... a o hodně přichází.

Pro mě velice příjemné překvapení z nenápadného filmu, od mně zatím neznámého tvůrce. Scénář dal prostor pro výbornou souhru dvou hereček dvou odlišných genereací, jež ve svých rolích z uměleckého prostředí předvedly silné výkony, působící čistou úpřimností. Juliette Binoche byla skvělá jako herečka v nesnázích s přípravou nové role, ve vnitřním boji s časem blížícím se pomalu k prvním náznakům stáří; zpočátku lehce odtažitá osobnost z pódia, která ve společných chvílích s mladou asistetkou začne odhalovat vskutku pestré emoce. Kristen Stewart se jí ale k mému překvapení bez potíží vyrovnala. Velká část filmu působí coby jeden dlouhý dialog, začínající kdesi v zákulisí mediálně ostře sledovaného světa divadla a filmu, posléze s výlety v alpských stezkách pokračující až do samostatní zóny mimo zákulisí, s ještě civilnějším nahlížením na hlavní postavy uprostřed nádherné přírody...Sils Marianenabízí tolik napínavý děj, ale svými dialogy, hereckými výkony a podmanivou atmosférou mě vyloženě upoutala po celou dobu. Poslední třetina jen mírně pozmění styl s prostorem pro více postav, aby plynule přešla k souboji na prknech, co znamenají svět, a na malém prostoru nenuceně připomněla odvrácenou stránku jejich mediálního zákulisí. Tudíž si film zvládne udržet nasazenou laťku až do posledního okamžiku, završujícího zajímavý pohled na vztah mezi hercem a jeho rolí.[85%]

Sils Maria! Tak tohle jsem nejspíš nepochopil, každopádně protrpěl, nijak neprocítil, anebo to bylo skutečně tak vyprázdněné a totálně o ničem, jak to vypadá. Starosti a psychologické pochody snobských celebrit, odtržených od reality, mi jsou naprosto ukradené, ale lze je zpracovat i relativně zajímavě (např.Mládí). Stárnoucí herečka (jako obvykle skvělá Binoche) zkouší na další roli, která "překvapivě" souvisí s jejím osobním životem, váhá, mám to vzít, nemám to vzít, probírá scény se svou mladou asistentkou, mají intimní vztah, nemají, koho to sakra zajímá? Mnohem raději bych dvě hodiny sledoval jen toho hada z mraků z nádherných alpských vrcholků.

Sils Mariu jsem nejdřív nevěděl, kam zařadit, rozhovory tak senzačně důležité, já to znám z naší scény, od hereček, až na takovou Chramostovou, ta prošla úplně jinýma diskuzema. Samozřejmě holky nejsou moc vyspělé, i když zkušené, jedná se o lepší hvězdičku evropského nebe, která trochu tápe s chlapama, kdo ví, možná lesbinka, možná taky ne. Nicméně vše je rozuzleno na konci, kdy je vyřčeno poslaní celého filmu od mladého tvůrce. Cením si toho, prošpikoval bych holky mnohem zajímavějšíma zápletkama, ale ani jedna z nich nečetla, prostě jenom telefonovali celý den a bavili se jeden o druhém, proč nakonec ne, mám to rád, ale mohli nám předat i něco víc, než život jejich přátel a bývalých milenců a další hereček. Nicméně druhá linka je také silná, orientujte se na bílého hada a obdivujte jej, stále na něj myslete, navštěvujte jej, byť i jenom v přírodě, stále ho viďte před sebou, mluvte s ním jako se sebou samými, krásná paralela a vztek vůči všemu neideovému, nemyšlenkovému, tupému...no, pěkné...i když trochu někdy nudné, ale ne nudné, spíš takové neurčité...jako osud hlavní herečky...konečný dojem byl fajn...72 %