Osobní nákupčí (2016)

Není pro mě jednoduché nějakým racionálním způsobem hodnotit tuhle skoro artovku. Po dokoukání jsem byl samozřejmě v rozpacích ze na samotného konce, ale když se podívám pod pokličku, co nám Assayas uvařil, tak to není zas tak špatné. Originální příběh "osobního nákupčího", který je ale především o hledání sebe sama raději než o zodpovězení otázky, zda je to její zesnulý bratr, co na ní kouká při spaní. Scéna s časovými SMSkami je naprostý highlight filmu, který byl sestříhaný k dokonalosti. Na to, že se nejedná o horor, tak tohle byl absolutní nával psychologického strachu, který se jen tak nevidí. Tenhle film udělalo především castnutí Kristen Stewart do hlavní role, která sem vzhledově a nejspíše i povahou opravdu sedí, nehledě na to, že tady předvedla solidní herecký výkon. I když konec mě ve výsledku nijak nepotěšil. Rozhodně to není pro každého. Čisté 3*

Maureen potřebuje dát životu nový směr, ten krok však neudělá sama a nepřesvědčí ji o něm ani její nejbližší. Pomoct mohou řekněme neznámí, ať už jde o předčasně zemřelého bratra, kterého hledá i pro své vyrovnání se se ztrátou, nebo toho, kdo jí začne psát, což ona překvapivě akceptuje a velmi rychle se otevírá. To je vzhledem k možnému nebezpečí zvláštní, ale je tam ta anonymita někoho, koho možná nikdy nepotká. Olivier Assayas opět dává dohromady neslučitelné, aby ve dvou mysteriózních pasážích vystřihl vrchol filmu, je to setkání které začíná tekoucí vodou a samozřejmě famózní chatovací sekvence. Do toho děj nikdy neopustí drama, vše dává smysl právě v tom hledání sebe sama. Dokonce i krátká a příjemně brakově odlehčená vyšetřovací část. Právě ta dá impuls, aby ho závěrečná pointa několikrát podtrhla. Kristen Stewart výborná, stejně tak Yorick Le Saux a jeho kamerové jízdy.

Celá duchařská linka působí navíc a kromě jednorázové pointy vlastně k ničemu nevede, akorát kamufluje banální "fetiš/stalking/krimi" zápletku. Zároveň však vyplňuje neukotvené (životní i pracovní) prázdno strádající osoby po ztrátě dvojčete, což se tíživě pomalým (bohužel lehce uspávajícím) způsobem daří zprostředkovat. Kristen Stewart se snaží. 5/10

Maureen Cartwright je medium. Rare.. Assayas tohle napsal přímo na tělo své herecké múzy a jejímu sour-sufferer face. Být nezávislý a přitom bez autonomie, mít v názvu funkce personal a objekty míjet. Nadpřirozeno jako komunikační prostředek v šedé zóně vědomí a podvědomí, osamělost jako stav, kdy nejvíc komunikace probíhá se sebou samým a věřit se bude nejlépe tomu, o čem sám sebe přesvědčím. Odvážná žánrová koláž, funkční ve své intimnosti, ale bez nějaké výraznější emoční odezvy. Od chvíle, kdy ji hryznul Eda Cullenů, se Stewart takhle nechává připravit režisérskými kuchaři poměrně často..

5 hvězd bych zasloužil já. Za to, že jsem to vydržel do konce. Natočit takový mišmaš by se snad dalo považovat i za umění. Ti, co chválí Stewart za výkon, by měli buď vyměnit dealera nebo snížit dávky. Ta holka je přímo odporná, tváří se jak kdyby měla celou dobu zaražený kolík v prdeli. Vytahané XXL svetry a kulichy na hlavě jenom podtrhují její komický výkon. Uvěřil bych jí maximálně nějakou feťačku. Víc nic. Nemělo to ani hlavu, ani patu. Tragédie.