Čaroděj z Kremlu (2025)

Nové samoděržaví. Nový Rasputin. Nový car. Jestliže Rusko bylo zemí, kde „zítra již znamená včera“, jak napsal Julius Fučík, tak můžeme konstatovat, že jí zůstává i nadále. Nové Rusko je až příliš podobné starému Rusku. A Čaroděj z Kremlu poskytuje jakýsi průlet moderními ruskými dějinami od pádu Sovětského svazu po současnost pohledem muže, který se Putinovi staral o mediální strategii. Tvůrcům se nedá upřít poučenost a, příležitostně, vhled. Například když pod svou kontrolu Vadim získává část internetu v přicházející hybridní válce. Snímek v těchto momentech velmi poučeně ukazuje, že Rusko nechce prostřednictvím hackerů a botů šířit na Západ jednu ideologii, jako to bylo v éře komunismu, ale že si přeje zmatení a vybroušení polarizací. Jako kroutit drátkem na obě strany, aby se přetrhl, ilustruje Vadim. Experti se skutečně shodují, že nejde o jedno poselství, které by Rusko pumpovalo do Evropy a Spojených států. Nechce, abychom přijali jeho pravdu, stačí, abychom fakta od fikce nerozeznali. Další prvek, v němž Čaroděj z Kremlu není očividný či prvoplánový, tkví v tom, že se vyhýbá tradičním ruským stereotypům. V jedné scéně, to je Vadim ještě ředitelem televize vybírající s týmem pořad, který Rusy přiková k obrazovkám, se čaroděj přikloní k tomu, který obsahuje nejvíc archetypálních ruských figur. Film jde ale zcela opačnou cestou. Žádní vodkou opilí bojaři, žádní kníratí kozáci. Ne, ctižádostiví technokraté, nevkusní oligarchové, a sibiřská touha po moci. // Mnoho se dá omluvit skutečností, že sledujeme události prostřednictvím nespolehlivého vypravěče – i proto se nejde tak úplně na dřeň, Čaroděj z Kremlu není zásadně znepokojivý ani dramatický a až na jednu či dvě scény ho nelze označit za satiru. Zároveň nejde ani o mocenský procedurál. V některých momentech je snímek příliš doslovný a tezovitý, často klouže po povrchu, jakkoliv jsou jednotlivé obrazy dobře vypointované. Občas je cítit, že se některé dialogy mezi Wrightem a Danem psaly pro diváka, protože postavy tak znalé moderních ruských dějin by si určité poznámky nevyměňovali. Tolik to nepřekáží v případě Vadima, který má narativ, který chce propagovat. Mírně rušivé to ale je v případě Rowlanda. Čaroděj z Kremlu nicméně ve své odtažitosti a časovém rozkročení inspiruje k přemýšlení. Více vrecenzi.

6/10| Nakolik tahle smyšlená geopolitická bajka o šedé eminenci a mistrném našeptávači v jedné osobě na pozadí stručné lekce z historie o tom, jak se z rozvědčíka stal vrcholný politik s autoritářskými (a posléze přímo diktátorskými) sklony, funguje v několika cenami ověnčené předloze netuším, ovšem ve filmové adaptaci se tak děje s povážlivými rezervami. Atraktivní (a v mnoha ohledech podnětné) téma se totiž Assayasovi nepodařilo proměnit v atraktivní představení. | Film zachraňuje především přesvědčivý herecký výkon Lawa, který i na omezeném prostoru rozdává charisma na potkání a stačí mu k tomu jen upřené (patřičně záludné:-)) pohledy do kamery. Zbytek bohužel není žádná velká hitparáda jak po stránce charakterů, tak samotného narativu. Dano se sice herecky snaží, seč mu síly stačí, ale jeho prapodivná dikce (jako by byl celý film na drogové odvykačce:-)) se pohybuje na hraně nezáměrné parodie, Vikander je v děj jen do počtu a jejich vztah je zpracován jen na nejzákladnější úrovni, zatímco Wright je na tom velikostí role stejně jen s tím rozdílem, že jeho postava je v ději naprosto zbytečná a jeho komentátorské vstupy do děje mají mizivou informační hodnotu. | Všechny povinné atributy všech podobných historek o vzestupu tyrana (absolutistická moc, paranoia, korupce, agrese, represe opozice, atd.) jsou sice přítomny, ale napětí nebo drama (ať už v rámci politického dění nebo v osobní/vztahové rovině) se do hry v průběhu děje moc často nedostane (respektive prakticky vůbec), satira je na tom jen o něco málo lépe (pár trefných poznámek glosující tehdejší společenskou realitu), tempo i kvůli zbytečně nadměrné stopáži nepatří k nejsvižnějším a historické události jsou odbaveny formou odškrtávání položek ze seznamu (od jednoho přelomového okamžiku se skáče ke druhému, aniž by se čemukoliv věnoval dostatek prostoru k uvedení širšího/hlubšího kontextu). |PeZet

Natočený podľa francúzskej knihy od švajčiarsko-talianskeho spisovateľa. Zrežírované Francúzom. Dej sa odohráva v Rusku, nakrútený v Lotyšsku. Celý je v angličtine s Američanmi, Britmi a Švédkou v hlavných úlohách. Produkovaný až príliš veľa produkčnými spoločnosťami, vrátane Disney+. Ide of chaotickú zmes, ktorá sa odráža na konečnom výsledku. Film sa síce odohráva v Rusku, avšak Assayas nikdy nedokáže plne presvedčiť, že naozaj ide o Rusko. Nevadí mi rozhodnutie vynechať ruštinu alebo ruský prízvuk, ale niektoré repliky a prízvuky pôsobia komicky. To znamená, že časť filmu pôsobí ako SNL skeč, čo isto nebol zámer. Každé zlé, nepochopiteľné alebo nefunkčné rozhodnutie je striedané niečim dobrým a zaujímavým. Asi najlepší príklad je výkon Paula Dana. Na začiatku je úplne nepresvedčivý, napríklad keď povie niečo v zmysle: „Začal som žiť život herca (thespian v angličtine, robí tu repliku ešte vtipnejšou),“ a potom nasleduje scéna, kde je na párty s cigaretou v ústach a fľašou vodky v ruke. Komické a Dano vyzeral ako ryba na suchu. Akonáhle sa jeho výkon posunie do politických machinácií, tak je oveľa, oveľa lepší. Takýchto schizofrenických prvkov tu je veľa. Vzhľadom na časové rozpätie sa nemôže témam venovať do hĺbky; je to skôr základné zobrazenie situácie, ktoré sa snaží zachytiť tie najdôležitejšie momenty. Najúspešnejší prvok filmu je zobrazenie postmodernej politiky. Celkovo je to zaujímavý, hoci nie úplne úspešný pokus.

Jízda moderními ruskými dějinami 101 s démonickým Judem Lawem, nádhernou Alicií Vikander a přestřelenou stopáží... Zkrátit to pod dvě hodiny, vypustit některé zbytečně zdlouhavé scény, a je tu skvělý politický thriller, který si sice vymýšlí postavu Vadima Baranova, ale vlastně až tolik ne, jen je to syntéza různých lidí, které Putin (a obecně každý prezident) kolem sebe má... Problém tkví v tom, že po zhruba hodině či hodině a půl se začne Baranov opakovat, hodně opakovat. Je to pořád dokola to stejné, místo většího prostoru pro fantastického Lawova Putina... Paul Dano byl moc dobrý, to ne že ne, ale ve druhé půlce filmu nemá moc co hrát, takže začne jistým způsobem přehrávat, což určitě není ku prospěchu věci... Je také škoda, že se film detailněji nesoustředil jen na kratší výsek dějin, třeba 90s a early 00s s nástupem Putina k moci... Chápu, tady je limitem knižní předloha, ale myslím si, že by to bylo pro diváka zajímavější a nakonec i prospěšnější než zkratkovitě sledovat Oranžovou revoluci, zabrání Krymu nebo hry v Soči... Na více než tři oriony je to moc útržkovité, fragmentované a povrchní, než aby to diváka dokonale vtáhlo a přeneslo na něj stoprocentně atmosféru ruského politického režimu, byť silné momenty to má, některé dialogy jsou skvělé a celá sekvence Ruska v 90. letech je nejsilnější částí filmu... Sem tam se sice produkce utla a ukazuje auta, co v danou chvíli ještě jezdit nemohla, nicméně dá se to odpustit... Tak jako tak je to lehce promarněná šance, protože z výborného tématu šlo vytěžit opravdu mnohem více zajímavé látky, než jen rychlý průlet vším zlým, co Rusko v posledních dekádách udělalo...

Film vyzerá ako dva odlišné, rozdelené polovičným runtimeom, pričom ani jedna polovička nie je vôbec taká, ako ju predstavoval trailer. Zbytočne dlhé, nezaujímavé a ľahko zabudnuteľné. Vymyslený dej s reálnymi postavami funguje len, ak je tvorca kreatívny. Knihu som nečítal, ale nebyť dobrých hercov, táto adaptácia by bola tragická... 5,5/10