Šerif za mrežami (1965)

Lepší a v jednotlivých motivech vychytanější scénář by to pozvedl ještě o něco víc, jelikož pár nedotažeností tomu kazí jinak solidní výsledek. Třeba jednání Jakuba poté, co už ve věznici něco prožije, je vyloženě zvláštní tím, jak je neobratnější oproti tomu, když nastupoval. Přitom by dávalo smysl, že ho vězeňské prostředí buď semele, negativně zocelí, nebo z něj udělá apatického... prostě ho kamsi posune jako znalejšího, ale tady bez vysvětlení jedná stále blběji. Jako by ani po takové době nechápal vězeňské vztahy, ani nevytušil, čím si jen přihorší ať už mezi vězni, tak i u dozorců... Z toho důvodu mám problém označit to jako hlouběji realistické, ačkoli forma dělá vše pro to, aby tak celý film působil. Jenže on překvapivě tak působí i přes tohle všechno. Neherci, spontánně působící scény, přitom novovlnné to není, jelikož tam chybí víc typických prvků, ale rozhodně je to někde jinde, než většina tehdejší české kinematografie. Vězeňský film (asi?) pro dospívající, avšak se syrovostí jak zPasťáku, která ale nevede k "plánované drsnosti", jen se snaží co nejnaturalističtěji ukázat, že do vězení se fakt dostat nechcete. To je působivě zpřítoměno skrze skvělý filmový styl, který vyniká hrou s plány, rámováním záběrů či nádherně řešenými kompozicemi s chytrým umístěním postav v rámu i prostoru (což lze vidět i na první fotce v galerii). Skličující dojem pak vyvolává i kontrast mezi vězeňským prostorem a světem mimo věznici, což je možná předem očividné, ale depka z toho, že není kam utéct před kýmkoli, tak dolehne o to víc. Stejně jako všudypřítomná šeď, která by byla vybledlá a deprimující i na barevném materiálu. Dále dobře načrtnutá dynamika vztahů i akcent na hloubku prostoru, která se projevuje především v práci s plány a překryváním kontur, kdy třeba za branou vězení není vidět širý svět, ale "nekonečný" náklaďák jedoucí po přilehlé železnici. Realistický a naturalisticky dojem zde Plichta dokázal dát nejspíš dohromady hlavně díky svojí předchozí dokumentaristické praxi, jelikož z ní bych předpokládal, že schopnost vyvolat ho musel vzejít. A nakonec ještě musím zmínit, jak mě zaujal další kontrast - mezi vězeňským režimem a až vojenskou morálkou - z čehož mi chvílemi přišlo, že Plichta zde lehce kritizuje povinnou vojnu, jelikož zdejší propojení návodně ukazují, že v řízení obou institucí není až takový rozdíl. A to Jakubovo nekonečné čekání na návštěvu rodičů mělo zase poetiku (tehdy ještě samozřejmě neexistující)Tatarské pouště, kde se podobně, ale pochopitelně ve větším a jiném kontextu, čeká na příchod nepřátelské armády. Škoda jen těch vad, ale to mi přijde, že je u starších dokumentaristů celkem běžné, jelikož víc dokáží své natáčené postavy pozorovat, než je tvořit a herecky vést. Pořád ale rozhodně působivý film a jsem strašně rád, že jsem ho objevil, protože ve mě zanechal spoustu silných dojmů. 4*

Dobrá dráma z prostredia nápravného ústavu pre mladistvých, ktorá sa však na rozdiel odPasťáku, pozerá na problematiku očami odsúdeného Jakuba, riešiaceho dilemu bonzovať či nebonzovať, alebo ako najlepšie zapadnúť, aby sa dostal domov čo najskôr. Okrem osobnej dramatickej roviny hlavného hrdinu je tu cítiť aj určitú výchovnú niť. Produkcii sa darí balansovať obe stránky a pritom bez veľkých dramatických gest vytvoriť jemnú melanchóliu nástupu slovenskej novej filmovej vlny. Veľká časť atmosféry pritom leží na pleciach hercov, ktorí hrajú prekvapivo dobre, vzhľadom na prevahu začínajúcich a debutujúcich. Svoju prvú úlohu tu dostal napríklad Milan Kňažko. 75%

Nestává se příliš často, aby si filmaři hledali podobná témata. Já znám jen snímek Pasťák a porevoluční Marian. Srovnáním těchto filmů jednoduše pochopíme, že v každém takovém zařízení funguje nějaká hierarchie. A buď se jí člověk přizpůsobí nebo má smůlu. Jakub navíc naráží na limity své naivity. A já narazil na limity mé slovenštiny, takže dobré polovině věcí jsem nerozuměl. Pravdou je, že snímek asi byl přeci jen trochu zkreslený, jelikož dozorci působili až příliš dobrosrdečně a odsouzení zase mírumilovně. Zajímavá je účast hned několika mladých herců, především Milana Kňažka. Jiřího Ornesta jsem nepoznal.

"To já vím, že nejsem vůl. Jenomže u soudu to nechtěli uznat."Do nápravno-výchovného ústavu pre mladistvých sú privedení noví delikventi a my sledujeme ako to tam chodí. Od úvodných prehliadok a príhovorov od dozorcov, cez uvítacie ceremoniály a zasväcovanie do fungovania a hierarchie od spoluväzňov, po nápravu rôznou prácou, ktorá môže byť aj za odmenu alebo skúšku charakteru skrz pokušenie. V rámci dobových možností sa tvorcovia pokúsili asi o realistické maximum, veci ako sú chápaví a obetaví bachári, skoro nevulgárna mluva mladých kriminálnikov či výnimočná a rýchlo potrestaná šikana sú hranice, cez ktoré sa nedalo ísť. Zaujímavý fakt je pravidelná kontrola prírastku škaredých basistických tetovaní (prvenstvo drží Kňažko s ku-klux-klanom na hrudi), ktoré v hlúpom mladistvom vzdore za každú cenu aj tak pribúdajú. Zobrazená je aj väzenská omerta alias nebonzovanie, samozrejme nedôsledné. Herecky je to zaujímavé na oboch stranách mreží, vynikajúci Polónyi, Záhradník, Spišák ako zamestnaci, Prajzner, Štěpánek, Svojtka, Ornest, Sedlmayer, pár neskôr známych hercov zamlada aj autentických nehercov medzi odsúdencami. Prostredie nepôsobí úplne deprimujúco, ale nie je to ani miesto kam by sa človek chcel dostať, takže odstrašujúci zámer bol naplnený, doplňujúci beztextový atmosférický spev dodala Urbánková. Za štyri porcie bez mäsa za neplnenie normy."Šoustat nás můžou, ale rodit nebudem."

Od Šerifa za mrežami jsem příliš nečekal. Těžko mohl překonat Bočanův vynikající Pasťák, který je tak drsný právě proto, že Bočan v dokumentu o nové vlně přiznává, že už věděli, že film po okupaci půjde do trezoru, a tak vůbec nemuseli brát ohled na diváka. Šerif pochopitelně tak drsný není, ale o happyendu nemůže být ani řeč. Jediným problémem je fakt, že bachaři a policisté tu působí jako pozitivní figury, které se snaží hochy změnit. V tom je Bočanův Pasťák lepší, tam jsou vychovatelé jen špatně placení posluhovači, kterým je osud dětí ukradený, což se zdá být reálnější. Plichta má ale ve filmu méně skutečných herců a je to znát, jde zkrátka o skvělý snímek kdy se na hodinu a půl ocitnete ve vězení a prožijete si život mladých kriminálníků snících o jiném světě, který však nikdy nepřijde...