Schůzka se stíny (1982)

"Není minulost ani budoucnost... Minulost je jen přízrak, neskutečnost." X "Co jiného jsme než to, co bylo…"Zarámování tohoto psychologického dramatu o setkání dvou lidí, které  spojují děsivé vzpomínky na hrůzy z koncentračního tábora (a kvazi "vědecké" experimenty na lidech) do prostředí archeologických výzkumů je samo o sobě velmi zajímavé. Člověk se tak díky tomu asi nevyhne tomu přemýšlet nad tím, zda je těžší odhalovat cizí minulost nebo tu vlastní. Jiří Svoboda ani v tomto filmu nezapře svoji schopnost podat silné a zneklidňující téma vskutku expresivně (a sugestivně). Atmosféře filmu přitom hodně pomáhá tísnivá hudba Josefa Revalla. Film je též protkán zajímavými filosofickými úvahami o dobru a zlu a potřebě odpuštění. Otázky, na které se ptá hlavní mužská postava ("Kdo mi vysvětlí netvora v člověku, který v něj dřímá… Copak je opravdu vše dovoleno?") jsou jistě znepokojující, stejně ale jako i nevyžádané odpovědi, které nabízí postava vědce-filosofa ("Přírodě je mravnost lhostejná, to jen ve světě lidí existuje dobro, čímž myslíme součet činů prospěšných a žádoucích a zlo za které pokládáme věci nedovolené... co jiného je kultura než než odemykání nedovolených věcí"). "Nic nemůže tak vyrůst a nic nemůže tak hluboko klesnout jako člověk. S noci propastí srovnává často své hoře a s blankytem svou blaženost a jak málo je tím řečeno."

Jak mámSvobodovyfilmy z 80.let rád tak tenhle mi vůbec nesednul. PostavaRackovafilozofa je příšerně otravná. Angličtina mi trhá uši. Hudba taktéž, ta zestárla opravdu neskutečně, pamatuju si pořady z té doby vysílané ještě v 90.letech a už tehdy mi to přišlo nepatřičné, ale to je daň z pokroku,Jozef Revalloto prostě tehdy nevychytal. Kamera je to co mi vadí asi nejmíň, na tu už jsem z jiných filmů stejného režiséra zvyklý.Dám tomu v budoucnu ještě jednou šanci, třeba je ta chyba ve mě, v mém momentálním rozpoložení.

Začnu citací z filmu: "Nic nemůže tak vyrůst a nic nemůže tak hluboko klesnout jako člověk. S noci propastí srovnává často své hoře a s blankytem svou blaženost a jak málo je tím řečeno." Velmi kvalitní film režiséra Jiřího Svobody s jeho scénářem. Jistá depresivnost a nezodpovězení jistých otázek brání plnému hodnocení. Jsou to ale silné opravdu silné čtyři hvězdy pro film plný československých filmových hvězd.

Nesmírně silné téma pomíjivosti člověka a jeho hledání místa na zemi, téma strachu ze smrti a touhy tu po sobě něco zanechat, třeba otisk dlaně, a do toho přitom ta nebývalá lidská krutost. Svým způsobem je to detektivka, kdy teprve závěr nám odhalí "vraha", resp. vrahy. A je to pro mne závěr podobně silný jako u Tlumočníka. Vše se spojí a vše je vysvětleno - zpětně i jeho vztah k ženám, zvířatům a vlastní ženě a proč neměl děti, proč pořád musí otevírat okno... Možná škoda, že není dořečena linie ukecaného archeologa, který za svůj cynismus schovává svůj strach, dokud nezjistí, že z labyrintu existují i jiné cesty. ten film je dokonale promyšlený - nenabízí jen temnotu, jak by se nabízelo, ale promluvami doktora v Kačerově podání i důvody, proč žít. Moc se mi líbilo to o koruně stromu, že ta je důvodem a smyslem kořenů. Nebo když si hlavní postava čte o nutnosti naději, jak před jeho oknem přejde slepec. Je tam toho ale daleko víc. Důvod, proč nehodnotím plným počtem, je v té road movie části. Sice se mi líbí tehdejší nonstopáč s klobásami, ale třeba návštěva u bratra, Pavel Nový s melouny apod. je tu navíc a rozbíjí to soudržnost děje, navíc jen opakuje již řečené. Jinak o atmosféře a dokonalé hudbě a hereckých výkonech asi nemá smysl se zmiňovat, to je zde na velmi vysoké úrovni.

Zpočátku jsem z toho byl docela zmatený, jelikož to celé začalo silně mysteriózní atmosférou, která mi trochu připomněla Prokletí domu Hajnů a do toho jsem sledoval nějaké střípky čehosi. Čekal jsem cokoli, ale něco takového fakt ne. Naštěstí se mi to postupně celé skládalo dohromady, takže jsem se dočkal celkem dost zajímavého psychologického příběhu, u kterého nejvíc fakt dělá ta atmosféra, která to celé povyšuje někam úplně jinam. Celkově si sice nedokázala udržet moji pozornost po celou dobu a i od konce jsem čekal krapet víc, ale i tak si celý ten film určitě někdy rád zopakuji. Třeba mi to pak bude připadat ještě promyšlenější než teď. Jinak tu hodně taky dělá kamera a hlavně hudba, kvůli které především se atmosféra toho filmu ubírá kamsi do jiné dimenze... Btw, celkem by mě zajímalo, jestli Svoboda zůstal věrný tomu svému stylu až do současnosti, ale trochu se obávám, že moc ne... Slabé 4*