Řekněte jí, že ji miluji (1977)

Moc jsem to nepochopila.
Posedlost, připadalo mi to víc jako schizofrenie

Proč se na to díváš, když tě to asi nezajímá?Možná budu moc příkrý, ale na to, že jde film o sebezničující emoci, tak jsem měl místy pocit, jako by v něm opravdu chvílemi nikoho nic nezajímalo. Ze stopáže by se daly vykrojit hotové pětiminutovky   podívané, která je často chladná stejně jako city, které k Davidovi chová Lise.  Podívaná, která  odosobněným způsobem prezentuje už sám o sobě odtažitý svět, kde se i  růže mění v pouhý keř  s dírou uprostřed. Vedlejší postavy  jako Juliette, Davidův nezdárný sukničkřského přítel či puritiánský soused zabírají hodně prostoru, přitom filmem bloumají jako duchové bez základního ujasnění jejich vnitřního života. Proč se Juliette nechá Davidem uhodit? Proč s ním je, když neví, jak s ním hovořit, ani když společně stolují? Proč David kývl na soužítí se svou sousedkou, když si mezitm plánuje vybájněnou svatbu s Christine? Film k pochopení nejasných motivací hlavních postav mnoho klíčů nedává a film až na pár naprosto tklivých momentů (hra na klavr) není po většinu stopážu  tak srdceryvný, aby dolákal ulahodit pouze svou atmosférou a neotřelým vztahovým mišmasem.  Snímek má ale dva  silné vrcholy: prvním je odhalení, kam, že to David ve skutečnosti jezdí, když tvrdí, že cestuje za rodiči a proč si tak střeží svého soukromi sveho tajného pozemku. Druhým je závěrečná patnáctimutovka, kdy se neskutečně přiloží pod kotel a celé se to promění snad v úplně jiný film....který beztvarně podanému  emočnímu tápaní dá konečně děsivou gradaci, ze které mi teda skoro spadla brada. Cesta do šílenství korunovaná závěrečnou nevyzpytatelnou svatbou v bázeně? Ach, ach, ach....To je typ scény, na kterou se nezapomíná. Na závěr přišla naprostá genialita, která mě hluboce zasáhla. Neskutečné...Christine, Christine, takový zmatek...Juliete, Juliete!(25.08.2025)

Dites-lui que je l'aime se řadí k filmům, jejichž tématem je posedlost. A posedlost je vášeň nezající míry ani meze. Posedlý člověk se stává automatem, naprogramovaným k naplnění svého cíle. Přestože my z venku nevidíme mezi Juliette a Lise žádný podstatný rozdíl, a zřejmě bychom se rozhodli sáhnout po "easy meat", pro Davida Martinauda je to peklo a nebe. Svým usilováním o nebe se však dostává do pekla. Všichni asi známe posedlost z neopětované lásky, většinou se s tím časem vyrovnáme, nebo se najde nějaká náhrada, nebo se on/ona přece jen poddá. Zde jsme vlastně měli posedlosti tři (posedlý trojúhelník: David, Lise, Juliette), z nichž jedna nedošla svého cíle. Claude Miller nám sice štědře nabízí dvě východiska, my však víme, že už žádný východ tu není. Kdo se diví, proč je Gérald Depardieu tak slavný, ať se podívá na tento film; je pořád na scéně a neudělá chybu.(24.01.2022)

Takové francouzské Psycho. Sice jsem nechápal chování, respektive trpělivost a absenci pudu sebezáchovy některých postav, ale i tak mě film vtáhl do děje. A Gérard Depardieu je tu naprosto přesvědčivý. Jako ostatně v jakékoliv roli.(07.07.2025)

Impozantní! To mne napadlo hned jako první, když skončil film. V souvislosti ne s dějem, ale s personou G. Depardieua. Neskutečně uvěřitelný ve své roli. Všechny čtyři hvězdy jsou za něj..(08.08.2023)