Pudr a benzin (1931)

Vydarená V&W komédia, na ktorej už vidieť typické prvky jej tvorcov hoci ide o ich filmovú prvotinu. Ide o charakteristickú reťaz komediálnych výstupov pospájaných jednoduchou dejovou niťou, ktorou je vlastne zaľúbenie oboch hrdinov do mladej herečky Marty. Všetkých hrdinov spojí na začiatku dopravná nehoda, ktorá je prvým skečom a rieši sa aj v skeči nasledujúcom. Chlapci si zalaškujú ešte na výlete a na boxerskom zápase, ktorý má takmerchaplinovskúkomiku. Popri tom sa rieši tvorivá kríza v divadle kde vystupuje Marta a postranná drogová linka Martinho brata. Všetko však smeruje k záverečnému výstupu, ktorý je zároveň vstupom V&W na divadelnú scénu ako komického dua. Produkcia je celkom dobrá no herecké výkony sú ešte nesmelé a v prípade Ely Šárkovej aj pomerne naivné. To však nič nemení na tom, že V&W svoje skeče napísali výborne a celkom dobre ich aj stvárnili, aj keď od bravúryLaurelaaHardyhoim ešte čosi chýbalo. Za povšimnutie stojí postava inšpektora Vodičku, ktorý v každom skeči dostane spŕšku vody. 70%

Filmová prvotina V+W, pod taktovkou jejich stejně celuloidem nepoznamenaného divadelního režiséra Honzla je spíše sestřih scének z divadelních prken, přenesených do exterierů a honosnějších studiových kulis, než kompaktní celovečerák s nějakým souvislým příběhem. Ale to přisuzují mimo jiné natočení nedlouho po zavedení zvukového filmu. I přes svou nevybroušenost musel být film v tehdější konkurenci sálonních veseloher a když už, tak naivních či myšlenkové prázdných socialních dramat nepochybně úkazem.  Minimálně společně s C.K. polním maršálkem ukázal, že i ne moc dobrý film podrží alespoň jedna chytlavá písnička.

První ze čtveřice klasických filmů Voskovce a Wericha z třicátých let nese jisté známky režisérovy nejistoty, ale zpracování hry V+W jinak velmi dobře peřdstavuje, jak asi vypadalo Osvbobozené divadlo. Milá Ela Šárková, zápletka s kokainem, milý gag vplétání do lana, víkend natáčení na Jizeře poblíž Malé Skály (možná ale mezi Železným Brodem a Podspálovem), ale především dvě optimistické písničky, které mě provázejí celým životem : Ezop a brabenec a Nikdo nic nikdy nemá - tohle si zaslouží o hvězdičku víc- takže čtyři.

První skoro hodina je někdy fakt hodně nudná, například piknik, od divadla je to pak už klasický V+W. Tím jsem přemýšlel, že zvednu hodnocení na 4*. K tomu mě nakonec přiměla spoře oděná Ela Šárková, která teda byla na svou dobu nezvykle vysportovaná (baletem), dost v kontrastu s ostatními tanečnicemi. Nostalgie u toho hodnocení taky zapracovala, scénu s Mogulem mám pevně vrytou do paměti.

„Tedy zde před náma leží Praha úplně jako na dlani. Jenže dneska náhodou není vůbec nic vidět. Tedy, z tohoto místa bývá krásně vidět a tam, kdyby bylo vidět, tak tam, co dneska nevidíte nic, byste krásně viděli muzeum a hned vedle Prašnou bránu.“ - „Jenže tyto 2 objekty byste taky neviděli, i kdyby bylo vidět, protože ty sou docela jinde.“ Povedených, mnohdy nápaditých frků a hrátek s češtinou je tu víc, bohužel se téměř pravidelně střídají s vtípky slabými a příliš chtěnými. Dobře to jde vidět třeba na příkladu 2 situací, kdy při takovém přesedávání na „boxmaču“ se podařilo z minima vytěžit maximum, naopak u přestřeleného skládání lehátka jen rozpačitě čekáte, kdy už ho konečně složí. Voskovec a Werich zde tak mají své výborné chvilky (nejlepší asi jako průvodci k nezaplacení), ale celkově jde poznat, že se teprve rozehřívali (a třeba Záhorský tu má vyloženě chabou roli). Filmu taky ubližuje technická stránka, kdy ona „zvukovost“ místy hapruje, i když se ji tvůrci snaží vdechovat život i pomocí hudebních vložek. Za mě to budou lepší 3*.