Psycho Therapy: The Shallow Tale of a Writer Who Decided to Write About a Serial Killer (2024)

Priemer. 4-5/10.

Černá komedie v devadesátkovém stylu.

Po půlhodině nikamnevedoucího nudného blábolení vypnuto. ⬇️ 4%

Americký debut úspěšného tureckého(!) režiséra láká již neotřele dlouhým názvem a příslib malého velkého zážitku pokračuje hravým prologem a naplňuje se vymazleně komorním stylem, který s nočním časovým zasazením přináší báječnou atmosféru. Černohumorná hříčka o malé „terapii“ ve společnosti vysloužilého sériového vraha plyne spíše v decentním konverzačním stylu a bavila mě svou poťouchlou zápletkou, dialogy i většinou hereckých výkonů v popředí se Stevem Buscemim, který mi zdaleka ne vždy sedne, ale tady dozrál až k nečekaně úspornému projevu s ironickou vážností. Za vrchol filmu považuji návštěvu baru před vražednou akcí, s jedním rafinovaně roztomilým hostem a také přítomnou živou lamou. Film zůstával až do konce napínavý, ale poté, co vyvrcholil nejdříve polopatisticky podanou pointou a pak až brakově nesmyslným zvratem v případě reakce hlavní ženské postavy, dlouhodobě pozitivní dojem mi to srazilo na úroveň poněkud nedotažené a ve finále částečně zapomenutelné jednohubky. Potenciál na novou nezávislou kultovku s ikonickými momenty (včetně oprášené staršího hitu „Yes, sir, I can boogie“ v novém kuriózním rozměru) tu rozhodně byl, ale zakončení a vypointování se za mě moc nevydařilo.[65%](13.05.2025)

Přistupoval jsem k filmu po traileru skutečně velmi opatrně, jen aby mě v prvních desítkách minut navnadil k tomu, že snad znovu dostanu správnej špinavej buddy(?) movie z New Yorku jak od Schradera. Putování Quijota a Panzy atmosferickými zákoutími města? Leda hovno. Vylezl z toho totálně eunuchovskej, nesnesitelnej pastiš Jarmusche a Coenů. U pár scén jsem se zasmál, musím říct, ale těch pár sekund bohužel nezachrání to, jak otravný byl zbytek. Skutečně velmi shallow.(10.05.2025)