Nepolapitelný (2025)

Nepolapitelný je založen na skutečném příběhu Jeffreyho Manchestera. Ten příběh zní jako totální výmysl scenáristy, který se snažil být až moc originální, a přitom se to doopravdy stalo. To, že se někdo schovával v hračkářství Toys „R“ Us, žil tam jako v nějakém surreálném bunkru, jedl dětské jídlo a hrál si s hračkami, zatímco venku probíhalo pátrání, je naprosto bizární. Doba, kdy byl Channing Tatum jen za hezouna je dávno pryč. Tady musel zahrát někoho, kdo je na jednu stranu nebezpečný zločinec, ale na druhou stranu působí skoro až dětinsky naivně a osaměle. Ta schopnost prodat tuhle lidskou stránku někoho, kdo by měl být jen kriminálníkem, je to, co dělá z Nepolapitelného ojedinělou záležitost. Navíc to zahrál skvěle a tu jeho lidskost jsem mu věřil. Je také fascinující vidět, jak se Tatum díky takovým rolím postupně mění v mnohem komplexnějšího herce. Je zvláštní, že jsem se dokázal napojit na jeho postavu, která v podstatě parazituje na systému. Ten film neoslavuje zločin, ale spíš zkoumá tu zvláštní, pokřivenou osamělost hlavního hrdiny. Scéna, kdy si v noci v hračkářství užívá svobodu, zatímco je technicky vzato vězněm vlastních rozhodnutí, je hrozně silná. Je to prostě absurdní, ale právě díky té absurditě je ten film lidský. Ukazuje totiž, že i lide, kteří udělají strašné věci, mají své prapodivné potřeby (Tatum to v podstatě dělal pro rodinu), sny a způsoby, jak se vyrovnat se světem kolem sebe. Příjemné dvě hodiny.

Steve:„Obaja vieme, že robiť veci správne nie je tvoja silná stránka.“Samotný príbeh a jeho absurdita by vystačili na krátky článok s palcovými titulkami do bulváru, ale ako komédia mi to nedávalo zmysel. Jeff je číslo, taký dobrý drobný zlodej, ktorý však vyfasuje 45 rokov. Lebo zavrieť prepadnutých do mrazničky rovná sa únos. Tento príbeh je motivovaný skutočným prípadom. Môj (osobný) problém je, že som sa nebavila, film bol pre mňa príliš čitateľný a predvídateľný. Vzťahy Jeffa – aj prvý, aj druhý mi liezli na nervy. Nedokázala som mu fandiť, nič, čo vykonal, mi nebolo sympatické. Podpáliť ambulanciu? Rozdávať ukradnuté hračky ako charitu? Mohla som tušiť, že toto nebude film pre mňa.

Překvapilo mě, jak zvláštně to celé funguje. Zápletka je sama o sobě natolik bizarní, že by jí člověk snad ani nevěřil, jenže celé vychází ze skutečných událostí. Film míchá několik žánrů dohromady, chvíli působí jako krimi, jindy odlehčené drama nebo romanťárna z venkova. Trochu jsem měl problém s tím, že tu je padouch vykreslený až příliš v melancholickém duchu a nenašel si k němu cestu, čímž zaokrouhluju dolů. Na druhou stranu Channing Tatum to sehrál bravurně a celý film je o něm. Není to ten klasický frajer, ale chlápek co dělá sérii špatných rozhodnutí a snaží se z toho všeho vybruslit. 70%

Cianfrance je můj objekt zájmu. Má vizuální styl, který mi prostě nějak sedí. Ale tenhle film je fakt takové čekání na Godota. Jako furt že už by? A nic. A nic. Ale možná si tohle najde fanouška tím asi podprahovým vyprávěním. Mě to ale fakt vlastně přišlo jako že: proč nebo co to vlastně říkalo? A přišlo mi to až neskutečné jestli se to fakt takhle odehrálo, a nebo je to dramatizace autora, ale pak by to zas bylo zbytečně moc odfláklé. Nevim. A Channing Tatum taky nevim. On je fajn. zahraje a tak, ale tohle si vyžadovalo možná někoho ne tak známého a dokonale hollywoodského.

Docela milé filmové překvapení, rom-com natočený podle skutečného příběhu o lupiči džentlmenovi, kterým byl bývalý příslušník armády Jeffrey Allen Manchester – takový Arsène Lupin na americký způsob. Sice od začátku tak nějak tušíte, že tenhle příběh neskončí happyendem, ale film po celou dobu nenudí a Čaning Totem ze sebe vymačkal maximum možného (včetně slz), proto to tentokrát vidím na solidní čtyřku.