Proti zdi (2004)

Cahit:„Prepáč, že som predtým ušiel.“Sibel:„To je  v poriadku."Cahit:„Som psychicky labilný, vieš?“Po filme som sa hlboko zamyslela, naozaj hlboko. Zasiahnutá akýmsi pocitom márnosti a neúplnosti ľudských túžob a snažení. Vlastne som si uvedomila, ako veľa hovorí názov filmu - „Proti múru“. Symbolika múru môže znamenať chuť do neho naraziť (ako Cahit) a vedome-nevedome ukončiť neznesiteľné trápenie. Múr môže byť vo vašom živote aj Múrom nárekov, ku ktorému sa chodíte vyplakať, vykričať všetky prosby k Tomu hore (nech už ste akéhokoľvek presvedčenia). Môže vás obkolesovať múr samoty, ticha a opustenosti, pocitu, že niekam nepatríte (ako Sibel, ktorá je ochotná urobiť čokoľvek, aby sa vymanila z tradicionalistickej tureckej rodiny). Múr sa dá preliezť - ak ho zdoláte, čaká vás niečo... (nové, krajšie?) Film je zahraný civilne, Sibel je zvláštne príťažlivá žena. Existujú náhody? Ktoré spoja dvoch stroskotancov? Aj by ste tomu uverili, keby...

Láv story trošku inak. Isto nie romantická komédia. "Chcem žiť, tancovať a šukať" hovorí mladá Sibel. Ale jej turecká rodina to vidí celkom inak. Snažil som sa Sibel a jej tažké sebadeštrukčné sklony pochopiť, ale moc mi to nešlo. Asi som proste príliš racionálne založený človek. Sranda jak sú títo tvrdí konzervatívci plní rodinnej cti, ale inak bez problémov chodia za ku*vami. Rovnako funguje aj slovenské katolícke pokrytectvo. Plná huba boja za tradičnú rodinu, ale pritom každý má bokovku. Záver filmu, keď sú všetci polepšení a dostali rozum je fajn, ale celkovo ma Proti múru až tak nebavilo. 64 %

Tenhle film je moje srdcovka, protože jsem studoval v Istanbulu a je to trochu jako návrat domů, do starého Istanbulu nultých let, přestože první půlka filmu se odehrává v Německu. Fascinující na tomhle filmu je autenticita a syrovost, daná možná i tím, že toto byla první normální herecká role Sibel Kekilli, která do té doby hrála jen v tvrdém pornu, že Birol Ünel (dej mu pánbůh věčnou slávu), jak jsem se dočetl, se během filmu léčil z alkoholismu a je to vidět, první půlka je to úplně jiný člověk než ve druhé půli. Na film jsem narazil tak, že jsem napřed slyšel výborný soundtrack, který jsem si stáhl se sdíleného disku v počítačové učebně Istanbulských kolejí Atatürk Egrenci Yurdu, ten mě zaujal, tak jsem si našel i film a jen zíral na tu jízdu. Nechce se mi případnému čtenáři prozrazovat děj, ale přijde mi hloupé, že někteří zde recenzující diváci se zasekli jen na tom, že to je o imigrantech a muslimech. Film je to v prvé řadě o truchlení, o lásce, o žárlivosti, zradě, svobodě, a o přijetí zodpovědnosti na úkor touhy vlastního srdce, o rozervanosti mezi pochopením toho druhého a vlastní touze po něm a o tom, jaké šílenství do člověka může zasít opravdovost citů. Je škoda, že je těžké najít k filmu dobré titulky, někdy je překlad opravdu debilní, asi je lepší koukat s anglickými titulky. Ideální je najít takové, kde je i překlad tureckých písní, které krásně dokreslují děj. Baví mě, jak někteří recenzující strašně mravokárně řeší, že postava hlavní hrdinky je na počátku celkem promiskuitní (měli jste v životě málo sexu, chápu), nebo nechápou předěly se snovou kapelou hrající před Zlatým rohem v pozadí s mešitou Süleymaniye a lamentují nad nimi (ve mně to naopak okamžitě spustí jakousi konzervovanou nostalgii po tom městě a připadá mi, že krásně vždycky zapadnou do toho pravého místa.)

Trochu zklamání proti očekávání spojené z Fatihem Akinem a právě tímto filmem. Postava Cahila mi byla dost nepříjemná, mnohem více bych ocenil výkon Sibel Kekilliové. Na můj vkus tam bylo až dost zakrvácených obličejů i oblečení, v istanbulském prostředí byla Sibel vážně poraněná do břicha, ale na to, aby tgo scénář řešil, už asi místa nebylo, že se uzdravila, museli jsme brát jako fakt.

Hořká beznadějná romantika o turecký holce, která se chce vymanit z vlivu svojí rodiny, tak si fingovaně vezmě největšíí ztracenou duši, kterou potká, aby mohla žít svobodně. Ikdyž nemusím tyhle sebedestruktivní nihilistické filmy, tak tenhle šlape výborně a musím smeknout před hereckým výkonemBirola Ünel (nar. 1961), to je jízda. Poslední třetina je už i na mne moc silná káva beznaděje, ale jak poznamenali kolegové, tenhle film má v sobě víc lásky a lidskosti, než kdejaký cajdák z červené knihovny. PS: První roliSibel Kekilli (nar. 1980), kterou údajně objevil agent v nákupním centru, ale já mám podezření, že vzhledem k odvážným erotickým scénám a z důvodů bulvárního promo tvůrci věděli moc dobře o její pornominulosti, která se provalila při premiéře.