Na druhé straně (2007)

Příslib netypických postav a atraktivního pohledu do turecké komunity v Německu ze začátku se postupně stává promarněným McGuffinem, když ve snaze tipovat filozofický rámec filmu "těžký život žen ve světě mužů", "těžké soužití Němců s migranty", "svízele turecké justice" zjistíte, že tento pokus o turecko-německý Babel nemá rámec žádný a autor vám v záchvatu ega ještě jen tak předčasně prozradí, co se později stane. Čím víc se film blíží ke konci, tím víc vás irituje promarněná šance. Pěkná kamera, zajímavé obsazení a vzpomínka na časy, kdy chtělo Turecko do EU (chichi).

Reziser fatih Akin z Bundeskalifatu, pardon Z Nemecka natocil  jden zo svojich najlepsich filmov. Turecki pristahoivalci v nemecku su tzv gastarbeiters -ludia z Portugalska, Spanielska, Turecka e  kadejakch tych moznych stavov. Povodne sli tam v 50. a 60. rokoch minukeho staorocia za pracou /viza mali na obmedzenu dobu/ no po uplynuti platnosti viz si vybavili doklady a ostali v Nemecku. Pomer stareho pana s prostitutkou, odchody do Istanbulu, nemecka policia, turecka policia a riesenie vztahov. Vyzdvihujem vysok odialogy, ktore su naprosto prizemne, obycajne. K txym vztahom -satcilo dat dva vecne konfliktne vztahy matka- dcera a otec -syn a vypalil by som aj na maximum  89 %

Opakovaný motiv souhry okolností, se kterým příkladně žongluje Nabokov v povídce "Náhoda" (a po něm více či méně zdařile různí surfaři na vlně vzedmuté informací, že nejen pán tvorstva, ale i pouhé motýlí křídlo dokáže zdánlivě nemožné), Akin zapojuje do svého slzodojného propletence osudů jako nepřesvědčivý scénáristický fígl. "Na druhé straně" mě střídavě dojímalo a rozčilovalo; po třetím zhlédnutí jsem ubral čtvrtou hvězdičku.

Film, který má tolik děje, že by vystačil na kratší seriál, mě oslovil, ale hrnulo se tam toho tolik a je tak syrový až drsný, že vidět znovu jej hned nemusím, snad až po čase. Ayten se mi zpočátku nelíbila, a to i jakou postavu hrála, až později jsem jí "přišel" na chuť. Celkově film nadprůměrný ... 7667

Líbila se mi jen první povídka. Druhá mě zklamala, protože tam byly zase prvoplánově nacpané lesby, což je už nějaké desetiletí sluníčkářská nutnost. Ovšem koukat se na to nedá. Třetí povídka byla tak trochu vařená z vody a o ničem. Fatiha Akina mám jako režiséra ráda a ostatní jeho filmy se mi líbily mnohem víc.