New Yorku, miluji Tě! (2008)

Pre mňa to všetko odštartovalo tak, ako voľakedy dávno spieval slávny Frank Sinatra: "Začnite sa šíriť zvesti, že dnes odchádzam. Chcem byť toho súčasťou - New York, New York. Tieto vagabundské topánky sa chcú túlať priamo v srdci toho všetkého - New York, New York. Chcem sa prebudiť v meste, ktoré nespí...". A tak som teda do New Yorku nahliadol prostredníctvom poviedkového snímku "New York, milujem ťa" (New York, I Love You). Dvanásť režisérov mi v zhruba päť minútových mikro príbehoch predstavilo ako pulzuje život v tomto kozmopolitnom americkom veľkomeste. Niektoré som si užil viacej, niektoré menej, ale v podstate to bol dobrý trip. Takže môžem povedať: New York, milujem ťa! ****

Je to už 15let co jsem ten film viděla poprvé a bylo fajn ho vidět znovu :) V té době to bylo nabombené mnoha známými a skvělými herci, pro někoho v dnešní době mohou být někteří neznámí a nebo vypadají podle nich jinak než je znají teď. Každopádně tyto příběhy mám moc ráda, jelikož to ukazuje tu multikulty realitu NY a že je tam obrovská různorodost lidí, situací a životů a to jsme jen v NY. Mým nejoblíbenějším příběhem je ten, kde je Anton Yelchin - nejen proto, že si myslím, že to byl skvělý herec, ale i tou pointou, která tam je :D "Jo, herečky, z těch by ses zcvoknul." :D A druhým je ten s Robin Wright a Chrisem Cooperem ;)

Asi nemám pro tyto filmy cit, ale přišlo mi to tak příliš nekonzistetní a nic nevypovídající. Jsou to pouze úryvky ze života zamilovaných, láska na všechny podoby. Nicméně nám to vlastně nic neřekne, koukneme na kousek z jejich dne/života, ale je to tak prťavý úryvek, že kdybych pozoroval deset minut bezďáky v parku na lavičce, tak se o jejich životě pravděpodobně dozvím víc. Styl mi také nesedl, povídek příliš mnoho, přestával jsem se orientovat, každá z nich měla odhadem 5-9 minut a k tomu byly rozděleny na dvě části. Opravdu jen velmi střídmě se některé z nich v průběhu filmu střetnou, ale vlastně nikterak, aby to ovlivnilo děj. Vlastně jen někdo na vteřinu bude třeba z povídky 3 stát vedle někoho z povídky 11... Dalo se to přežít, ale od půlky bez nějakého slušnějšího sdělení jsem se začínal nudit.

Většina příběhů tohoto filmu z mysli zmizí, nedlouho po tom co film dokoukám. Film má skvělé herce, zajímavé prostředí i nápady, ale chtělo by to víc lepidla. Podle mne by bylo lepší, kdyby příběhů bylo méně a víc se proplétali. Celé jsem si to pustil kvůli jednomu z příběhů a místy jsem přemýšlel, zda na něj nepřeskočím. Nebo by to chtělo více skutečně poutavých příběhů, ale některé mají tak krátký prostor, že to stejně nepomůže.

Povídkové filmy mám rád od začátku šedesátých let, kdy s tímto žánrem začali Italové a pokračovali Francouzi. Většinou šlo   o jedno téma a z velké většiny byly filmy   zaměřeny komediálně. Tak i tento film byl pro   mě zajímavý. Zaujal mě nejvíce Chris Cooper a   Drea De Matteo. Na druhé straně bych si odpustil   milovaného Calveru štrachajícího se po   přechodu na červenou. Také se nedovedu oprostit   od srovnání s Paříží, miluji tě. Zatímco   Paříž je pro mě romantická, taková   zasněná, New York je melancholický a v mém   pohledu poněkud vykalkulovaný v nedořečených   otázkách.