Ostrov Amrum (2025)

❮60%❯Fatih Akin je pro mě král moderního německého filmu. Po kouscích jako Odnikud, Zlato Rýna nebo asi nejznámější jeho počin U Zlaté rukavice očekávám vždy od něj kvalitní věc. Amrum je ale v jeho tvorbě trochu odlišný. Je to, jako by si Akin vzal dovolenou od špíny hamburských barů a odjel si na sever meditovat o rybách a písku během druhé světové války. Příběh nás hází do roku 1945 a sledujeme ho očima dvanáctiletého Nanna. Ten kluk je sympaťák a jeho boj o přežití má v sobě takovou tu dětskou čistotu. Zatímco se Třetí říše sype jako domeček z karet, Nanno řeší hlavně shánění jídla pro svou matku. Je trochu ironické pozorovat dospělé kolem něj, jak se křečovitě snaží neztratit tvář a udržet dekorum, i když už je v podstatě po všem. Je to taková smutná přehlídka lidské pýchy uprostřed trosek, kterou dítě vidí mnohem jasněji než oni sami. Co musím vyzdvihnout, je vizuální stránka. Kamera je nádherná a příroda hezky syrová. Písečné duny, nekonečné moře, zvířata a ta všudypřítomná prázdnota severu mají obrovskou sílu. Akin dokáže udělat z přírody regulérní postavu, která na vás dýchá chladem. Atmosféra toho, že se blíží velký konec, je ve filmu cítit v každém záběru. Na druhou stranu mi tam chyběl ten Akinův pověstný dráp. Je to čistokrevné drama pro fanoušky klasických příběhovek, akce tu není žádná a tempo je pomalé ( naštěstí má film jen 90 minut, takže se nestihne táhnout). Trochu mi chyběly nějaké silné a nezapomenutelné scény, které by mě emočně vyždímaly. Když to srovnám s Chlapcem v pruhovaném pyžamu, tak ten se mi vryl pod kůži mnohem hlouběji. Tentokrát Akin doručil jen lehce nadprůměrnou podívanou.

Tento film je úchvatně krásným portrétem nevinnosti. Amrum je ohromující, atmosférický mistrovský film ve vizuálním vyprávění. Jeho srdcem je mimořádný výkon mladého hlavního hrdiny, jehož pozorování posledních měsíců druhé světové války jsou hluboce dojemná a autentická, zatímco jeho postava se zdá být čistá a neúplatná. Scénické kompozice filmu jsou dechberoucí a zachycují drsný a drsný charakter Severního moře způsobem, který působí jako dojemná poezie. Tempo je sice pomalé, ale záměrně – vytváří to niternou empatii k chlapci, na kterou je občas bolestivé se dívat, a zároveň dokonale zachycuje stagnujícího, unaveného ducha doby dospělých, kteří žijí v hroutící se éře. V určitých momentech se vám možná snadno rozplačou slzy, ale z kina odejdete naplněni uspokojením z brilantního vyprávění. I s zkušenými herci, jako jsou Matthias Schweighöfer a Diane Kruger, jsou jejich výkony jemné a uzemněné – nikdy neukradnou pozornost ani nepůsobí rušivě, což umožňuje chlapcově cestě zůstat duší filmu. Je to obohacující, vysoce kvalitní produkce, kterou stojí za zhlédnutí, bohužel, pomalé tempo nemusí vyhovovat každému.

Fatih poněkud vykročil ze svého standardu a přišel s velice konvenčním filmem podle vzpomínek na dětství Harka Bohma.

v tom filme bolo všetko čo mi je cudzie: zabíjanie a vykorisťovanie zvierat, strata bicykla, nacizmus a egoizmus.

Průměrný WW2 příběh z dětského pohledu, takových bylo IMO už natočeno dost. Atraktivní je prostředí wattu a nordfriesisch (öömrang dialekt), při kterém jsou i pro německého diváka titulky. Uchvátila mě scéna s bombardéry (zvuk). Podruhé jsem zaregistroval herečkuLauru Tonke; stejně jako v22 Bahnenhraje špatnou matku (její filmografie je naštěstí pestřejší). Děkuji Dajbog za cz titulky.(17.02.2026)