Šrám (2014)

S Malarkeym sa veľmi často zhodnem, ale jeho 2 hviezdy mi prídu až veľmi prísne. O genocíde Arménov som samozrejme niečo počul, ale nikdy som nevidel film na túto tému. Režisér sa tejto háklivej témy (hlavne pre Turkov pochopiteľne) drží skôr nepriamo, cez hrdinu, ktorý hľadá svoju stratenú rodinu. Žiadne veľké brutálne vyvražďovacie scény tu nie sú, ale aj tak režisér dokázal vykresliť pomerne slušný obraz o tom kto, čo a prečo... Scéna popravy Arménskych zajatcov je silná , ale o krutosti a bezcitnosti Turkov povie viac scéna zo stanového tábora alebo tábora živých mŕtvol ak chcete. Scéna "Ukonči moje trápenie Nazaret..." je naozaj veľmi silná až hororovo-hypnotická  a pomáha jej v tom aj dobrá hudba. Cesta Nazareta a jeho dlhé hľadanie rodiny môže niektorých divákov unaviť, ale bohužiaľ v tomto je film realistický. Ani v skutočnom živote to nie je jednoduché. Na záver mohol režisér pridať zopár štatistík, aby divákom, ktorí nemajú predstavu, bolo jasnejšie čo sa vlastne stalo. 80´%.

Moju najväčšiu zvedavosť vzbudila otázka, ako si turecký režisér poradí s témou arménskej genocídy. Lebo keď svoj filmový hold tejto udalosti skladal prominentný arménsky režisér, dopadlo to dosť rozpačito (Atom Egoyan -Ararat). Tu sa ide ale pekne od podlahy a explicitne, žiadne Egoyanove symboly, obrazy a nostalgia. Konečne sa aj táto téma dočkala dôstojného áčkového spracovania a hoci stopáž je vražedná a nie všetko bolo na 100%, s hodnotením idem do plna a na duši mám šrám.

Tento film mě kápl zase jednou po čase do noty. Perzekuce Arménů vrcholící jejich genocidou Turky v roce 1915 je jednom z mnoha velkých tragédií 20. století a její námět si nevzali filmaři do práce poprvé, vzpomeňme na film Ararat. Dávám plných pět hvězdiček, protože drama má spád, je plný zápletek, přitom je srozumitelný a přes zobrazení krutostí (poprava arménských mužů, tábor arménských žen) je ryze evropský. Mohl bych mu snad vytknout, že někdy je divákovi záhadou, jak němý Armén překonával vzdálenosti jak v syrské oblasti, když hledal sirotčince, tak pak ve Spojených státech. (Vůbec jsem nepostřehl, že by arménští herci mluvili anglicky, domníval jsem se, že to byla arménština)

Pri hodnotení - pozerajúc sa na koprodukciu- ma troška mätie počet štátov, a nie je tam Arménsko .. škoda ... film troška načrel aj do genocídy Armenov ... už vôbec do Aménska po VOSR ...a potom sa zaoberal len samotným Nazaretom (Tahar Ramin) a jeho príbehom. Bolo to pozerateľné .. ale ten úvod hmm asi kvôli Tureckej koprodukcii radšej zjemnili ... :(

Tak trochu jsem doufal, že půjde alespoň o částečnou tureckou sebereflexi ohledně arménské genocidy, ale to jsem se spletl. Sice tu bylo jakési rozpačité přiznání k tomu, že Turci něco provedli, ale vlastně ten nejeemotivnější moment přišel až s odsunem Turků po britském vítězství. A tím pro mě skončila ta nejzáživnější část. Pak už to bylo o cestě hlavního hrdiny napříč světem, aby našel své přeživší dcery. Což o to, muzika do toho hrála pěkná a výprava taky za něco stála, ale nemůžu si pomoct, já se u toho strašně nudil. Ještě mi k tomu všemu lezla na nervy jazyková stránka věci a hlavní hrdina ve mě také nebudil zrovna důvěru. Závěr, který měl být vrcholem a nejspíš bylo jeho záměrem vyvolat i nějakou tu slzu, pak na mě vůbec nefungoval. 35%