Proka (1984)

Být “zvláštní” – “jiný” v očích těch “normálních” vždy značí problém. V případě Proky stačí, že pouze jemu roste úroda (on totiž zavlažuje, nečeká na déšť), že jeho zavlažovací vynálezy nevypadají jako boží dílo (konev s dírami) a že tímto tedy musí nutně být všechno pravověrně napraveno (asi ona konev). Film je ojedinělým náhledem do prazvláštních převýchovných praktik církevních řádů, selsky prospěchářských postupů tamních úřadů a pokřiveně masového uvažování spoluvesničanů.(18.10.2015)

Proka je film, se kterým lze souhlasit, ale je velmi těžké si jej jakkoli užít. Struktura díla se evidentně stala obětí tématu (respektive myšlenky, kterou hlásá), protože důležitější než poutavě vyprávěný příběh tu je ideový střet Proky se zfanatizovanými vesničany. Přestože je snímek zasazen do blíže neurčeného středověkého období a zobrazuje mimo jiné skupinové duchovní rituály, není obžalobou doby nebo slepé náboženské víry, ale spíše destruktivní síly většinového „group-thinku“. Nezáživnost, s jakou film svoje poselství podává, je vykoupena snad jen naprosto se nehodícím hudebním doprovodem, který jako by vypadl ze syntezátorů Johna Carpentera. Proka ovšem zdaleka není Snake Plissken, a tak nezbývá než pokývat hlavou a – stejně jako titulního hrdinu – film soucitně politovat.(19.01.2013)

V ambiciózním, časově neukotveném pokusu o vyobrazení jednoho z věčných příběhů (téměř jako by námět čerpal z bible) se rýsuje téma útisku jedince společností, stádně stmelenou vědomím vlastního prospěchu. Vesničané si vybíjejí zlobu na Prokovi, pro jehož hříchy, o nichž se neustále mluví, nejsou zjevné důkazy. Namísto jeho přirozeně poctivé, nevinné a poněkud trpitelské povahy však vítězí bezmyšlenkovité trestání, naschvály, nevyspělá kolektivní mysl či víra v zaostalé barbarské rituály (prosba bohů o vodu) a jediná soucitná (dívčí) duše se pokouší „mučedníkovi“ vypomoci v útěku a cestě za – poněkud vyčpělým a patetickým – symbolickým obrazem vykupitelského deště v závěru.(03.01.2013)

Kosovský pokus vyprávět všechno o všem a nic o ničem. Formálně tak antiatraktivní a nesmyslné, jako většina pasáží Pasoliniho Krále Oidipa.(04.11.2012)