Prikosnověnije (1992)

Pochmurná, depresivní dekadence o silách záhrobí, strhávajících lidi k sebevraždám. Do těchto tenat se dostane i chrabrý ruský kriminalista. Celý film - bohužel - jakoby hrál jen na jednu strunu, není tu žádný kontrast sil dobra a zla, pravdy a lži, naděje a beznaděje. Prostě dekadentní a od začátku do konce pochmurné. Další zklamání z ruského filmu, resp. z arménského režiséra...(10.03.2014)

No páni, tohleto je teda opravdu hodně povedená kuriozita. Ruský duchařský horor. Nečekejte samozřejmě žádnou duchařinu v US či asijským stylu, tohleto má svoji vlastní vizi, po svém vyprávěný vláčný příběh a své vlastní kořeny, hluboce zapuštěné v Rusku. Mladý detektiv vyšetřuje sérii záhadných sebevražd a postupně přichází k zjištění, že motivy vedoucí k oněm sebevraždám mají mnohem děsivější původ, než si myslel. A navíc se náš detektiv začíná do věcí zaplétat i sám osobně, jelikož upadne do hlubokého citového vztahu s nesmírně půvabnou Marinou, svobodnou matkou a sestrou jedné vyšetřované zemřelé. Film má velice pomalé a klidné vyprávění a velice citlivě vybudovanou atmosféru, rusky poklidnou, velice melancholickou a rovněž občas opravdu velice děsivou. V některých momentech (např. první prozření že věci jsou jinak) jsem sebou opravdu trhl. Celé to v druhé části nabere až skoro apokalyptických a tragických rozměrů, to jsem tedy rozhodně nečekal. Film je opravdu zajímavě vygradovaný, zejména proměna našeho detektiva z mladého sebevědomého týpka do zoufalého rozervance je víc než působivá. A do toho všeho ta všudypřítomná melancholie a ta atmosféra!!! Rusko přelomu osmdesátých a devadesátých let, klidně bychom to mohli převést i na československá dramata let sedmdesátých, ta samota, ten smutek, staré byty s pěknými záclonami, hodiny na stěnách, ztemnělé ložnice s milenci zakleslými v hluboce láskyplných objetích, ženy krásnější než osudové femme fatale (Marina), tiché bary překypující nenaplněnou touhou, ta nejtišeji uvařená káva, smutek, samota, bezpečí i pustý žal...a koukám jak jsem se zasnil, tak už raději konec komentáře. 10/10 P.S. čím víc nad tím filmem přemýšlím tím víc si uvědomuju že tohle bylo něco opravdu ojedinělého. Tak zvláštní pocit jsem opravdu hodně dlouho neměl. Nepopsatelné.(19.09.2011)