Diplomová práce (1996)

Nejhorší vyšetřovatelka na světě, která přemýšlí jen svými genitáliemi, vyšetřuje zločin ve světě bez policie ve škole, kde nikoho nerozruší zmizení cca 2 studentů týdně ani zmizení profesora. Kdyby to nebylo tak neskutečně hloupé, tak to možná mohlo být zajímavé. Takhle jsem většinu té přetažené stopáže kroutil hlavu, co za blbost protagonistka zrovna provedla.

Nerozumím tomu, proč jsem tento snímek měla mezi "Chci vidět", možná kvůli tématice snuff filmů či kvůli představě, že mi dá snímek větší vhled do problematiky audiovizuálního násilí. Každopádně, pravdou je, že "Diplomová práce" je jeden z prvních filmů (Srbský film nepočítám), který se tímto tématem zabývá. Kromě mimořádně nesympatické protagonistky, která nemá téměř žádnou osobnost a sex appeal a velmi chaotického uspořádání postav se dočkáme také velmi špatného scénáře, který místy působí až bollywoodsky. "Snuff" tématika je zobrazená pouze velmi okrajově, přesně tak, jak by nám ji popsala wikkipedie. Hlavní hrdinka se chová naivně a hloupě, ostatní charaktery mají působit nedůvěřivě a záhadně, místo toho působí jako lidé postrádající chromozom. Hlavní antagonista je jasný od samého začátku, dokonce ani on sám se nesnaží předstírat, že zápornou postavou není. Jsem schopna dát tři hvězdičky za to, že snímek otevírá poměrně zajímavé téma, navzdory tomu, že samotný snuff film toho nemá příliš co říct (podstatně zajímavější by byl vhled do tohoto žánru jako busnissu) a také za to, že jeho shlédnutí úplně nelituji. Na straně druhé, atmosféra filmu je plytká a thriller či horror v tom opravdu nevidím.

Jako debut mladého režiséra je to výborné. Jako standardní film ale "jenom" solidní průměr. Nesympatická hlavní hrdinka (proč bychom se o ni měli bát, když dělá takhle nelogické věci?). A - spoiler - oba vrahy odhalíme do poloviny filmu, pak už není důvod měnit názor, takže je to trochu zdlouhavé...

Líbila se mi režisérova práce s postavami. Dvojka hrdinů působí prvoplánově sympaticky, ale zvlášť u Chema je jasné, že to bude v nitru pořádný úchyl. Ángela za ním nijak zvlášť nezaostává, takže nějakou dobu není jasné, kam se děj nakonec zatočí. Druhá polovina už je trochu roztahaná a spoléhající na schovívavého diváka velkoryse přehlížejícího diskutabilní rozhodnutí a pár vyložených kravin, jenže téma je tak šokující a atmosféra tak hustá, že jsem Amenbárovi rád všechno odkýval. Scéna v garáži je herecký a scenáristický majstrštyk.

Celovečerní debut tehdy čtyřiadvacetiletého Alejandra Amenábara je na jedné straně detektivním thrillerem s prvky hororu, který přivádí nevinnou  hrdinku do děsivého podsvětí produkce “snuff filmů”. Je komentářem ambivaletní touhy diváka, jenž se na jednu stranu odvrací, na druhou lační spatřit násilí v jeho nejdrsnější podobě. Úvodní sekvence se odehraje v prostředí metra, kde se kupí množství přihlížejících, vyháněných od zmrzačeného těla v kolejišti. A závěr filmu ponechává mluvící hlavy ve zprávách okomentovat tragickou zápletku spolu s přiloženými záběry inkriminovaného snuffu, které pacienti v nemocnici upřeně pozorují. Tesis má řadu autobiografických rysů. Ústřední postava Ángela, s ostražitým, avšak soustředěným pohledem Any Torrent, je prý částečnou projekcí Amenábarova odporu k násilí. Ač Tesis tematizuje touhu spatřovat brutalitu, přímo nezobrazuje žádné explicitní scény. Ty jsou vždy jen komentovány postavami, jejich pohledy či dialogy – u nejdrsnější scény ve filmu Ángela ztlumí jas na obrazovce. Zatímco však hrdinka je zlem v lidech nepřiznaně fascinována, když si jako téma diplomky (tesis) zvolí násilí v audiovizuálním průmyslu, a je také mocně přitahována tušeným nebezpečím v postavě nevyzpytatelného Bosca, autor se od něj naopak odvrací. A skrze Ángelu konfrontuje diváka s jeho vlastními voyerskými choutkami. Ty pak symptomaticky vztahuje na celou španělskou společnost své doby, která je reflektována i názory pragmatického učitele Castra, jenž tvrdí, že “je třeba dát divákům to, po čem touží.” Sám Castro je postavou údajně inspirovanou Amenábarovým skutečným neoblíbeným učitelem z univerzity (kvůli němuž nedokončil studium), vyvolávající pocity úzkosti. Stejně jako prostředí ústavu pod jeho vedením. Prostředí, kde každý musí být ostražitý a kdokoli může být potenciální vrah, který obětuje lidské životy pro kariéru a film, aby publikum dostalo, co žádá.___Za zmínku stojí skvělé herecké výkony, především mladého, uhrančivého Eduarda Noriegy, kterého o rok později Amenábar obsadil do svého Abre los ojos, a jenž se vypracoval v jednu z výrazných hereckých tváří. Což stvrdil např. v projektech Princ bez království nebo Metoda.