Ztracení chlapci (1987)

Chápu, že je to kultovní film, ale protože každý má svůj vkus, musím říct, že mi přišel docela slabý, abych byl upřímný. Nejvíc se mi líbila estetika ve styluGooniesz 80. let; herecké výkony byly velmi slabé, musím říct, že akce je nevyrovnaná – někdy zábavná, někdy nudná. Konec byl samozřejmě předvídatelný a celkově byl film docela průměrný. Chápu, že na svou dobu byl revoluční, ale nezestárl dobře.

Působí to spíš jako upírská variantaGooniesnež dospělejší coming of age s kingovským nadpřirozeným twistem, kterým to mělo potenciál být. Ani první varianta by nebyla špatná, ale vše je tak nějak nedomrdlé. Pracuje se tu s lákavými motivy - střet bratrů, kdy se starší začne měnit v upíra, zatímco mladší se spojí s lovci upírů s komiksového obchodu; rebelující teenageři na motorkách, kteří dělají trochu větší bordel než je ve zvyku; noční prostředí Santa Carly ("Murder capital of the world") prodchnuté 80s discem; osudová romance - ale ve výsledku ve vás vzbudí spíš lítost, jak odflákle se s nimi pracuje. Vyvolávají totiž dojem, že Jeffrey Boam, který pracoval i na solidní Kingově adaptaciMrtvé zóny, ví sice, co potřebuje dobrý příběh, ale sespsal ho za týden na objednávku studia. Lost Boys tak působí stejně bezduše jako cover People Are Strange rámující film.

Tahle upířina zraje jak víno! Je to stylová a vtipná jízda o dospívání, rodině a rebélii, naprostá esence osmdesátek! Z filmu sálá úžasná 80s estetika – od účesů a módy, přes motorky a neony, až po obsazení v čele s charismatickým Kieferem Sutherlandem. Chtěl bych vypíchnout soundtrack, hudba je tady skoro jako další postava a definuje atmosféru rebelský nespoutanosti. Absolutním klenotem je ústřední píseň "Cry Little Sister", temná a étericky nabitá skladba dokonale vystihuje melancholii celého příběhu. Jakmile se ozvou sborový vokály okamžitě cítím tu gotickou a zároveň rockovou náladu, nářez! Dodnes jí poslouchám a rád se k filmu vracím.

Tak takhle, dámy a pánové, vypadá podle Joela Schumachera dětský film. Dlužno dodat, že hlavní hrdinové jsou děti - nebo nedávno děti byli a občas tu probleskne vtípek, nebo úsměvná braková scéna. Jenže zbytek doby je děj dost pochmurný, složený z tísnivých záběrů a výbuchů krvavého násilí. Je to drsné i na osmdesátá léta, která se krutých scén v dětských filmech nebála. O nejlepší film o upírech pochopitelně nejde ani omylem - a nebyl jím ani ve své době. The Hunger od Tonyho Scotta je díky uměleckým kvalitám a hypnotické atmosféře o třídu lepší.

Hned na úvod přiznávám, že bychThe Lost Boysnikdy neviděla, kdyby tuhle osmdesátkovou žánrovou legraci neoprášila spolupráce sMonster High. Takto jsem se setkala s fenoménem naivní hororové komedie, která není bůhví co, ale má svůj nezaměnitelný styl. Jinak je tu úplně všechno, co si lze přestavit, dobová mládež, paralela se ztracenými chlapci z příběhů J. M. Barrieho, protože stejně jako Petr Pan i tito upíři nemůžou nikdy dospět... A celé je to zabalené v typickém kýči Joela Schumachera. Světe div se, i takový malý fenomén si po letech vysloužil kultovní status, několik laciných pokračování (dva filmy a dvě komiksové série).