Prezident (2014)

Tak už i Makhmalbaf propadl velkým mezinárodním koprodukcím... což o to, to se asi dalo čekat – horší je, že zde Makhmalbaf propadl i současnému trendu, že správný film musí trvat aspoň 2 hodiny. A žel, tady ta stopáž začala pro mě ve druhé polovině plně podkopávat nohy všemu skvělému. Dřívější tvůrce hravých cinefilních experimentů z 90. let si naštěstí pořád zachovává jistou osobitost a do jisté míry i humor, třeba první scéna s telefonem a světlami ve městě mi připadala úplně skvělá, okamžitě mě navnadila na poutavý, originální zážitek a dokud útěk prezidenta v uniformě a jeho první dobrodružné zážitky a střety s dalšími lidmi probíhaly ve znamení lehce groteskní i napínavé absurdity (minimálně po scénu s holením naprosto luxusní!), hodně jsem se bavil. Makhmalbaf však ve finále natočil sice místy svérázný, ale s postupným vývojem děje přeci jen dnes už nijak moc objevný „útěkový“ thriller na pozadí politických nepokojů à laAlbatrosa jak časem (postupně zcela) ubírá na komedii a snaží se o drsné drama s přesahem, jaksi mi v tom chyběly hlubší emoce (snad až na poslední smířlivou scénu s dítětem), větší zásah či souvisle funkční strhující napětí. Prostě se to děje, dva lidi utíkají před stále větší skupinou politických nepřátel a mně je to celou druhou polovinu již totálně jedno a časem vyloženě prahnu po (jakémkoliv) konci... Holt, nevyšlo to, mému srdci je bližší jiný Makhmalbaf, ten z 80./90. let[60%]

Makhmalbafovy scénáře jsou výborné, výjimkou není ani scénář tohoto filmu; odpovědní za scénář jsou sice dva, ale myslím, že hlavní nápady jsou jeho dílem. Po exposé, které nám předvádí (ostatně jasno- či tmo-zřivě) běžný život presidenta-diktátora a následné převzetí moci opozicí, nastává "velká proměna": velký president se stává malým člověkem a z malých lidí se stávají malí prezidenti. Film postupuje po dějových krocích krocích až po předpokládané vyvrcholení. Nakonec si pak ještě mužeme říct: ten president mohl být docela dobrým chlápkem, kdyby nebyl presidentem. (A recipročně také: ty lidi jsou stejná lůza předtím jako potom.) - Po druhém zkouknutí přidávám hvězdu.

Skvela jizda, kde se seznamite s atmosferou revoluce, jejimi dopady, bezohlednosti, moci strelnych zbrani v rukou podprumernych lidi. Nejistota dalsi chvile vam provazi celym filmem a vy stale nevite, zda-li mate drzet palce hlavni fugure, nebo co ji vlastne prejete. K rozhodni vam chybi jedno - prvnich deset filmu, kde by byl dodstatecne popsan autokraticky prezident vc. jeho rozhodnuti o zivote jinych. Rozhodne vam nesmi ujit.

"Kto do Teba kameňom, Ty do neho chlebom". Táto ústredná biblická téma sa nesie celým filmom a nastoľuje kontroverzné otázky násilia, pomsty, odpustenia a tolerancie. Makhmalbafovi sa podarilo veľmi výstižne túto tému rozpracovať na pozadí fiktívneho príbehu diktátora. Príbeh rozohráva dve polohy. Krutú rolu autokrata, ktorú však divák nemá možnosť precítiť, nakoľko je len sprostredkovaná. A druhú rolu empatického starého otca, ktorú sledujeme od začiatku do konca a preto vzbudzuje silné sympatie k diktátorovi ako k človeku bez ohľadu na to, aká temná je jeho minulosť. To bol zrejme aj zámer režiséra, ktorý snaží poukázať na to, že každý z nás je vo svojej podstate len zraniteľný človek. Predosiela, že násilie a pomsta plodia len ďalšie utrpenie a vytvárajú tak začarovaný kruh, v ktorom je ľudstvo uväznené už od nepamäti. Možno je na čase tento kruh konečne prelomiť. Veľmi silný odkaz v dnešnej dobe rastúceho násilia a nepokoja.

komentář:http://www.theartsdesk.com/film/president