Kandahár (2001)

Páni! Tak to byl objev. Strašně barvitý nápaditý snímek, který bilancuje na hraně absurdna a těžké deprese. Některé obrazy působí velmi silně a jiné se propadají skoro až do groteskna a těžko říct, jak moc je to chtěná nebo nechtěná ironie ze strany autora.
.
.
.
Jednonozí muži (oběti nášlapných min), kteří se ženou za protézou noh snášejících se na padáčku z nebe. Co to je za obraz?! Výuka dívek, co dělat, když se objeví u minového pole - demonstrace na hadrových panenkách. Pohled přes búrku zevnitř, který vypadá jako vězení.
.
.
.
Zároveň si myslím, že je autor až příliš explicitní v obžalobě talibánského režimu (nebo jakéhokoliv jiného šíitského režimu) a na můj vkus říká některé věci až příliš doslova. A stejně mu to prominu, protože to byl výjimečný zážitek (který utekl pocitově za 30 minut).

Když chceš hrozně moc natočit aktivistický dokument o tom jak těžký je život v Avghanistánu, ale máš pocit, že jako dokument to neosloví moc lidí a tak to celé navlíkneš jako hraný film.. Akorát toho o hraném filmu moc nevíš a tak celé tvé snažení ve výsledku působí jako zdlouhavá pruda co se snaží zápaďákům na jejich festivalech prodat exotické "cetky s příběhem". Jasně, takhle to určitě nebylo (Makhmalbaf se svou filmografií určitě tuší co dělá), ale prostě to tak působí.

Tohle by se mělo povinně pouštět všem těm zastáncům přijímání afghánských uprchlíků, především chlapů. Stylem mi to hodně připomnělo Smrt v Sarajevu. Určitou zakořeněnou zatrpklostí a osudnou tvrdohlavostí. Celé je to zde podané bez příkras. Ženy musejí chodit celý den zahalené, nesmějí hrát na hudební nástroje, číst knihy, učit se, do něčeho mluvit. Pokud je někdo přepadne, mají se modlit za to milosrdenství. Na hlavu postavené. A chlapi si vymýšlejí, lžou, kradou, makat se jim nechce, zbabělí jsou, za dolar by prodali celou rodinu, jak kobylky jen čekající hltavě a hladově na pomoc. Úžasná scéna, jak všichni ti chromí zapomenou na bolest a běží, co jim síly stačí, pro humanitární balíčky padající na padácích z letadla. Celý film je postaven jako road movie jedné sestry, které se povedlo dostat na studia do Kanady, za sestrou bez noh, která uvízla v Kandaháru a chce během zatmění Slunce spíchat sebevraždu, Mezitím potkává výuku dívek, aby nesahali po panenkách, protože pod nimi jsou miny, pak vidíme výuku v chlapecké škole, kde se děti učí zpívat správně korán a mezi tím svižně pronášet znalosti o všech možných zbraních. Následuje sraz s černošským doktorem s falešným vousem, který se vydává za muslima a hledá Boha (scény s ním jsou žel jediné, které dávají jakous takous naději), zastávka v Červeném kříži, kde si každý jen vymýšlí, co chce, aby to pak za rohem prodal, a dvě ženské jsou z toho zoufalé. A pak setkání se ženami, které jdou na svatbu (a dojde jich nejspíše jen polovina), a každá zahalená sice do jiných barev, ale od hlavy až k patě, až je to neuvěřitelně strašidelné. A tohle chceme jako rozmanitost v Evropě? Jinak chápu, že režisér zjednodušuje a vybírá jen něco. Ale v tomto případě je naprosto jasné, proč to dělá, proč volí tuto zkratku, takže se tento trochu umělecký kalkul dá odpustit.

Hraný dokument, přesto velmi realistický. Směs nádherných záběrů pouštní a stepní krajiny, a naopak převažujících, děsivě syrových, reálných pohledů na "život" v zemi, která se řídila (a s malou přestávkou) dnes znovu a opět řídí  středověkými zákony a pravidly.  Žena zde má nulovou hodnotu. Lidský život taktéž...... Buďme šťastni, že žijeme v blahobytné, svobodné Evropě a važme si toho. A zapomeňme na všechny naše pseudoproblémy, které jsou směšné při porovnání s utrpením lidí v AFG i zemích okolních.... vč. dnešního Iránu, kde nutí ženy nosit (zatím jenom) šátky na vlasech.

[3,5*]"Wheapons are the only modern thing in Afghanistan."Kombinácia dokumentu a hraného filmu, ktorá veľmi pôsobivým spôsobom podáva obraz tragédie jednej krajiny. Krajiny ovládanej totálnymi šialencami, znásilňujúcimi náboženské a kultúrne tradície tak, aby to vyhovovalo ich primitívnemu vnímaniu sveta. Krajiny plnej zúfalstva, utrpenia, chudoby a ustavičnej hrozby krutých činov zo strany vládnuceho Talibanu. Krajiny plnej mrzákov bez končatín a žien, ktoré majú postavenie na úrovni hospodárskych zvierat. Je to proste úplne iný svet, ktorý v súčasnej modernej dobe pôsobí až absurdne. Vizuálna stránka dokumentu je mimoriadne silná, výborná kamera neprestajne zásobuje diváka nádhernými obrazovými výjavmi. A napokon mierna dávka naivity a trochu toho násilného sentimentu už nemôže pokaziť celkový výborný dojem. Zaradené v zozname1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete.