Přesvedčení (1956)

Odlehčené rodinné drama na pozadí občanské války a  zajímavého dilematu mezi vírou a morálkou a obojí de facto Wyler sympaticky nebourá, jen řekněme přestavuje a dává razítko skutečnosti, nikoliv pouze přesvědčení... Báječná je chemie mezi Jessem a Eliškou, už méně naivní  schematicky"čistá láska" mezi jejich dcerou Martou a yankejským důstojníkem, ale vůbec nejlepší a právem na Oscara nominovaný byl  v na první pohled nenápadné roli  syna Joshe  Anthony Perkins, jehož rozervanost byla v závěrečném zúčtování  asi nejsilnějším dramatickým okamžikem celého filmu, zabíjet se slzami v očích...   Dal bych silnější a příjemnou trojku, ale nemohu opomenout fakt, žeDorothy McGuirejakoby tu z oka vypadlaMichelle Pfeiffer.

Pravdupovediac, ešte som nevidel film z prostredia Kvakerov, o ktorých viem viacmenej iba to, že sú podobní Amišom. Tu je ich podanie v dosť odľahčenej podobe, až to - nielen miestami - pripomína komédiu. Napriek tomu aj dráma dostáva priestor, možno viac v podobe zvažovania hodnôt každého jedinca a potom samozrejme, vplyvom strachu z občianskej vojny. Komediálne scény zasa vedia pobaviť. Cooper je výborný v oboch polohách. Ale ani mladý "psycháč" Perkins vyslovene nesklamal. Čo sa týka hrôz vojen, ak by bol film točený o nejakých 20 rokov neskôr, tak by scéna stretu vojska s dvoma ženami na osamelom statku dopadla asi o ohromný kus nepriaznivejšie. Wyler nesklamal, ale na 4 * som už musel prižmúriť jedno očko, predsalen, pretiahnutá stopáž robí filmu medvediu službu a aj komických scén bolo na drámu trochu veľa. Aby som nezabudol, patrilo by sa napísať na záver, že žiadnej husi nebolo vo filme ublížené...aj keď by to nebolo na škodu.

Zromantizovaná rodinná dráma z občianskej vojny sa zameriava predovšetkým na zvyky kvakerskej rodiny. Sú prinášané vtipným spôsobom a je len otázkou času, kedy príde k dramatickému zvratu. V tomto je najväčšia slabina inak výborne natočeného snímku, že sa dej príbehu nechce pohnúť z miesta a trvá príliš dlho, než sa začne niečo diať.

Charismatický Gary Cooper, mimořádně nesympatický jeho nejmenší syn (věřím, že v evropském filmu by mu nějaká ta facka přiletěla, nicméně v americké produkci by toto určitě neprošlo), děj, který se dá shrnout jednou větou, minimum akcí a pomalejší tempo snesitelné díky oku lahodící mizanscéně. V těchto pěti bodech by se dala shrnout charakteristika tohoto snímku, který byl dosud nejslabší, který jsem od W.Wylera viděl.

Bohužel tohle mě nebavilo. Když nyní o pár dnů zpětně píšu recenzi, měla jsem chvíli problém si vybavit, o čem ten film vlastně byl. Takže dojem na mě neudělal žádný. Má světlé momenty, ale převážně jsem se dost nudila. Ale vidět Anthonyho Perkinse v jiném filmu než Psycho bylo překvapivé.